Kdo byl Chico Xavier?

by

Francisco Cándido Xavier  (2.4.1910 – 30.6.2002) známý jako Chico Xavier je nejproslulejší brazilské médium 20.století.. Pod vlivem “Duchů” napsal víc než 400 knih o moudrosti a spiritualitě, z nich stovka byla vydána v několika jazycích. Velmi zpopularizoval spiritistickou doktrínu v Brazílii. Chico Xavier obdržel četné pocty od veřejných orgánů i od jednotlivců. V r. 1981 Brazílie  oficiálně navrhla Chico Xaviera jako kandidáta na Nobelovu cenu míru. V r. 2000 byl zvolen “Mineiro* 20. století“, po anketě mezi obyvatelstvem brazilského federálního státu, kde žil. Po jeho smrti poslanci Národního  shromáždění oficiálně uznali jeho úlohu v duchovním rozvoji země.

*Mineiro = obyvatel brazilského státu Minas Gerais

Dětství

Francisco Xavier Cándido se narodil 2.4.1910 v obci Pedro Leopoldo ve státě Minas Gerais (Brazílie)Rodina měla devět dětí. Oba jeho rodiče neuměli číst ani psát. Otec pracoval jako prodavač loterie a matka byla pradlena. Chico Xavier říkal, že začal slyšet hlasy, když v pěti letech přišel o matku. Od devíti let  musel pracovat jako krejčí, ale prokračoval v učení v základní  škole. Ve dvanácti letech napsal pozoruhodnou slohovou úlohu a vysvětlil učitelce, že tento text mu diktoval Duch, který stál vedle něho. Po uzdravení sestry, která trpěla obsesí, Chico se  stejně jako celá rodina přiklonil k teorii spiritismu.

Začátky ve spiritismu 

Chico Xavier studoval spiritistickou doktrínu a  21.6.1927  založil  spiritistické centrum «Luiz Gonzaga».  Věnoval se činnosti média a rozvíjel své schopnosti v psychografii *.  Vypravoval , že  v r. 1931 uviděl svého duchovního  učitele v podobě Ducha jménem Emmanuel. Ovlivněný touto neviditelnou bytostí Chico publikoval svou první knihu v červenci 1932: “Parnas ze záhrobí”. Byla to sbírka 60 básní připisováných devíti nežijícím brazilským básníkům , čtyřem portugalským a jednomu anonymu. Toto vyspělé poetické dílo vzbudilo všeobecné překvapení. Noviny “O Globo” z Ria  vyslaly jednoho nevěřícího redaktora, aby se zúčastnil po několik týdnů schůzek spiritistické skupiny v centru Luiz Gonzaga. Ten potom publikoval sérii reportáží, které zpopularizovaly spiritismus v Brazilii.

*psychografie = automatické psaní

Život média

Od své první publikace Chico Xavier přestává psát básně, ale píše romány, sbírky myšlenek, díla morální nebo pojednání o spiritistické technice. Mnohé z těchto publikací se staly úspěchem knižních vydavatelství.  Nejprodavanější publikací zůstáva “Náš Domov“, která popisuje život v duchovním světě.  Prodalo víc než 1,3 miliónu výtisků. Mnoho jeho knih bylo přeloženo do angličtiny, španělštiny a francouzštiny. Veškeré výnosy z autorských práv věnoval ve prospěch charity. Sám žil z nízkého platu úřednika na ministerstvu zemědělství. Po r.1957 se Chico Xavier přestěhoval do Uberaba. Toto město se stalo důležitym místem setkávání spiritistů z celého světa. Tam zemřel 30.6.2002, aniž by někdy změnil vysvětleni základů své fenomenální literární tvorby. Pod jeho vedením se Brazílie stala největší vlastí spiritismu. Má tam 20 miliónů stoupenců, z toho je 2,3 miliónů praktikujících. Spiritismus se stal třetím nejrozšiřejšim naboženstvím v zemi.

Chico byl velmi plodný spisovatel. Jako všechna média Chico vždy tvrdil, že on sám není autorem, ale jen nástrojem Duchů, aby zprostředkoval a předal jejich učení. Z toho důvodu je každá kniha spojena se jménem  nějakého Ducha.

Podrobnější informace o jeho díle najdete např. ve Wikipedii.

Navykni si pravdě

by

Navykni si pravdě.

Zvyk „bíle lží”, které se říká také nevinná nebo „společenská lež”, tě může strhnout do bažin špinavých lží, nadávání a stálých pomluv.

Jiskra rozžehne oheň, který roznítí velkými plameny požár.

Veliké zločiny mají původ v malých deliktech, nepostižených justicí, proměněných ve velké zlo.

Použij morální přísnosti proti sobě samému a vyvaruj se běžných zápletek.

Každá osoba zodpovídá sama za sebe a její činy jsou vryty v osobním svědomí.

Buď sebou samým ve stálém morálním pokroku.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Otázka svědomí

by

Špatné svědomí se stane bičem politováníhodného utrpení tomu, kdo páchá zlo a tvoří nežádoucí součást nečestného života.

Všichni lidé s průměrnou schopností úsudku vědí, jak by se měli chovat a jak správně jednat, aby se stali úspěšnými ve snaze o zdravý život.

Chyba, která je průvodcem v učení, vede k lepší metodologii  při určování správného, v oblasti morálního chování přebírá vedoucí úlohu a zapříčiňuje následovně krátký či dlouhý účinek,dle vzniklého negativního vlivu.

 

Na Zemi, tváří v tvář eticko-sociálním povinnostem, které vyžadují jistý druh chování,

nezřídka na úkor reality, se stává, že individuum má dvojí chování: to, které se akceptuje a to, které bytost žije ve svém nitru.

Takový postoj rozpoutá emocionální potíže, které se mohou postupně proměnit v choromyslnost a nešťastné jednání.

Neunese náklad emocionální dichotomie, která ho pohltí. Individuum se utíká k neurotickými epizodám, upadá do chorobných stavů, které se časem zhorší v případě, že se neposkytne potřebná terapie a nenastane změna morálního chování.

 

V netělesném životě nabyde otázka špatného svědomí větších proporcí a daleko vážnějších aspektů.

Nemožnost, kterou prožívá viník, zakrýt spáchaný delikt a přítomnost nevinné oběti, která je-li vznešená a šlechetná ho neobviňuje, mu je nepopsatelným trýzněním.

Je-li však oběť na stejné úrovni chování, neschopná porozumět a odpustit, stane se neúprosným mstitelem a započne dlouhý proces kruté posedlosti, která se přenáší do budoucí inkarnace, o kterou viník usiluje, aby tak konečně zapomněl a rehabilitoval se…

 

Jednej vždy správně.

Neotravuj se výpary morálních chyb ani jakéhokoliv jiného původu.

Trp dnes nedostatkem takovým způsobem, abys nemusel trpět později za to, co jsi nepatřičně použil.

Chvilková radost nestojí za dlouhodobé výčitky svědomí.

Štěstí bez odříkání je jen třpytivý rozmar, který se promění ve zlý sen.

Vše pomine!

Je to doba, která ti časem přinese mír; ten, který ti nyní schází při tvých konfliktech.

Měj trpělivost, setrvávej v dobru a počestnosti.

 

Boží zákony jsou vepsány do lidského svědomí,  abychom věděli jak jednat, proč jednat a proč jednat vždy co nejlepším způsobem, dobrým pro všechny.

Proto se nekompromituj se špatnostmi, zločinem a neřestmi. Tak se osvobodíš již dopředu od viny.

Tvé chování bude pro tvé štěstí otázkou svědomí.

 

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Ozař se modlitbou

by

Vždy, když je možnost, ozař se modlitbou.

Vytvoř si mentální prostory a hledej Prameny Života, kde načerpáš čistou energii a mír.

Všichni světci a skuteční mystikové, kteří změnili morální cestu lidstva k lepšímu, ať na východě nebo na západě, jednomyslně doporučovali modlitbu, jako nejpůsobivější prostředek k ochraně nebo k získání vnitřní harmonie.

Ježíš udržoval přátelské soužití, žil s učedníky a s lidem, avšak vždy si vyhradil okamžiky k rozhovoru s Bohem, prostřednictvím modlitby velebil výtečnost tohoto vznešeného dialogu.

Vyjdi tedy z vřavy, do které jsi ponořen a vydej se směrem k oáze modliteb, kde se občerstvíš a vykoupeš v míru.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Příbuzenství tělesné a příbuzenství duchovní

by

Svazky krve nenastolí vždy svazky duchovní (mezi Duchy). Tělo pochází z těla, ale Duch nepochází z Ducha, protože Duch již existoval, než se vytvořilo tělo. Otec netvoří Ducha svému dítěti, dodává mu pouze tělesný šat (tělesné znaky). Ale musí pomáhat jeho rozumovému a mravnímu růstu, aby jeho dítě mohlo  postupovat. Duchové, kteří se rodí do stejné rodiny, především u blízkých příbuzných, jsou si nejčastěji navzájem sympatičtí. Duchové jsou spojeni dřívějšími vztahy, které se projevují sklony mezi těmito Duchy během pozemského života. Avšak také se může stát, že tito Duchové jsou si zcela cizí a jsou spojeni antipatií z minulosti, která se projevuje v pozemském soupeření, a která je pro ně zkouškou. Skutečná pojítka rodiny nejsou tedy příbuzenská, ale pojítka sympatií a společného myšlení, které spojuje Duchy před, během i po vtělení na Zemi. Z toho vyplíva, že dvě bytosti různých rodičů mohou být spíše bratry Duchem, než kdyby byli bratry jedné krve. Mohou přitáhnout jeden druhého, mohou se hledat a pak harmonicky spolu žít, zatímco dva bratři stejné krve se mohou vzájemně odpuzovat, jak to také často vidíme kolem sebe. To je morální problém, který může vyřešit pouze Spiritismus prostřednictvím nauky o reinkarnaci (znovuzrozování).

Jsou dva druhy rodin:  Rodiny podle duchovních pojítek a rodiny podle pojítek tělesných. První jsou trvalé, posilují se očišťováním a jsou věčné ve světě Duchů přes mnohá putování duše. Druhé se snadno ruší, podobně jako hmota, plynutím času vyhasínají a často se morálně rozcházejí již  během pozemského života. To chtěl Ježíš učinit srozumitelným, když pravil svým učedníkům: Hle, matka má a bratři moji, to je moje rodina podle pojítek Ducha, protože kdo činí vůli Otce mého, který je v nebesích, je mým bratrem, mou sestrou a mou matkou.

Nepřátelství jeho bratří je jasně vyjádřeno ve zprávě u Marka, protože jak praví, přišli ho chytit pod záminkou, že se zbláznil. Při zmínce o jejich příchodu, Ježíš, věda, jaké mají úmysly, mínil všechno samozřejmě jen z duchovního hlediska, když o svých učednících takto hovořil: “Zde jsou moji praví bratři”. Protože jeho matka byla s jeho bratry, zevšeobecnil svou nauku lapidárně. To však nikterak neukazuje, že chtěl říci, že jeho tělesná matka pro něho nic neznamená jakožto Duch, nebo že je k ní lhostejný. Jeho chování za jiných okolností dostatečně prokázalo opak.

Allan Kardec z knihy Evangelium dle spiritismu (Kapitola XIV)

Vyhni se stálým stížnostem

by

Vyhni se stálým stížnostem, které z tebe činí  neoblíbenou osobu v soužití.

Je nepříjemná přítomnost někoho, kdo si stále stěžuje, ve všem vidí nedostatky a přeje si, aby se svět točil kolem něj jen způsobem, jaký si on představuje.

Nemůžeš změnit jiné, avšak měl by ses snažit zdokonalit sebe sama.

Pokud tě všechno kolem neuspokojuje, a stěžování se ti stalo návykem, dej pozor, protože toto je postoj někoho, kdo zanevřel na život a žije v neklidu sám se sebou.

Je nutno, abys snášel sám sebe a tak se učil snášenlivosti k bližnímu.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Svrchovanost spiritistické nauky

by

Všeobecná platnost poučování Duchů

Pokud by spiritistická nauka (doktrína) byla  čistě lidským pojmem, pak by měla pouze znaky toho, kdo ji sestavil. Avšak nikdo na Zemi si nemůže osobovat právo, že pouze on má pravdu. Kdyby se Duchové, kteří ji zvěstovali, zjevovali pouze jednomu člověku, nic by nezaručovalo její původ. Věřilo by se pouze slovu člověka, který by prohlásil, že ji od nich obdržel. Pokud by takový člověk získal důvěru, mohl by sice také přesvědčit ve svém okolí stoupence a vytvořit nějakou skupinu, sektu,  nemohl by však  shromáždit  pro svou ideu celý svět.

Bůh si přál, aby toto nové zjevení přišlo k lidem cestou rychlejší a hodnověrnější. Proto pověřil Duchy, aby je roznesli od jednoho pólu k druhému, aby se zjevovali všude, aby každý měl to privilegium naslouchat jejich slovům. Jeden člověk může být oklamán, může klamat i sám sebe. Avšak to se nemůže stát, jestliže milióny vidí a slyší totéž. To je zárukou pro každého a pro všechny. Ostatně je možné zneškodnit jednoho člověka, či ničit a pálit knihy, ale je nemožné spálit Duchy. I kdyby byly zničeny knihy, pramen nauky by přece zůstal nevyčerpatelný, protože se nenachází na  této Zemi, ale prýští  všude a každý z něj může čerpat. I kdyby scházeli lidé k jeho šíření, zůstanou vždy Duchové, kteří mohou zasáhnout  každého, zatímco žádný člověk nikdy nedosáhne jich.

A skutečně, Duchové sami propagují tuto nauku prostřednictvím nesčetných médií, která podněcují na všech místech zeměkoule. Pokud by Duchové měli jen jednoho tlumočníka, pak by Spiritismus byl sotva  známý. Tento tlumočník, byť by patřil k jakékoliv třídě, by se stal posléze předmětem zášti mnoha osob; a také jiné národy by jej nepřijaly. Avšak Duchové, projevující se u všech národů, u všech církví a stran, jsou přijímání všemi. Spiritismus  nemá národnost, stojí nad všemi kulty, není vnucován žádnou společenskou třídou. Každý může získat poučení od svých příbuzných a přátel ze záhrobí. Je nutno, aby se tak dělo, aby Spiritismus mohl volat všechny lidi k bratrství. Kdyby se nepohyboval na neutrálním poli, místo pokoje a uklidňování by živil hádky.

Tato všeobecnost učení Duchů činí Spiritismus silným a je příčinou jeho rychlého rozšíření. Zatím, co by hlas jedince, podporovaného třeba tiskem, potřeboval staletí, aby se dostal ke všem lidem – tisíce hlasů, které jsou slyšet všude na Zemi a které hlásají stejné zásady, získávají přízeň lidu vzdělaného i prostého. Žádná nauka, která se doposud objevila na Zemi, nepožívala této převahy. Je-li tedy Spiritismus pravdou, nebojí se zlé vůle lidí, ani morálních bouří, ani hmotných zvratů zeměkoule, protože žádná z těchto záležitostí se nedotkne Duchů.

Allan Kardec

Morální souznění

by

Zákony afinity neboli souznění, které všude bdí, zodpovídají  za pořádek a všeobecnou rovnováhu.

Jakákoliv malá změna mezi prvky kosmického elektromagnetismu a universálními gravitačními silami by uvedla gigantické modré hvězdy  nebo  malá červená tělesa do chaosu.

Zákony afinity přenesené do morálního řádu podněcují stavy, které pojí navzájem individua takovou formou, kdy vzájemná výměna, sympatie probíhá automaticky a přirozeně.

 

Lidé obdobného myšlení se vzájemně a snadněji vyhledávají z důvodů porozumění, společných zájmů, které je ovládají na stejném stupni potřeb.

Neřestná chování najdou ozvěnu v ekvivalentních charakterech, které produkují identické výsledky.

 

Cholerický člověk najde vždy motivy k podráždění; tak jako učenlivý člověk snadno rozpozná příčinu, pochopí a omluví.

 

Existuje nevyhnutelná přitažlivost mezi osobnostmi podobných vkusů a zájmů, stejně jako se odpuzují ti, kteří dosáhli jiných hodnot, vzájemně nepřijatelných. 

 

V psychické oblasti je to obdobné.

Každá mysl vyzařuje na vlastním poli a ztotožňuje se s těmi,  kteří vysílají stejné vibrace.

Psychismus  je zodpovědný za fyzické a emocionální fenomény lidské bytosti.

Tak, jak se šíří myšlenky, pojí se k jiným myslím a chová se podle vlastního vědomí, o které se opírá a jedná ekvivalentně k vyslaným myšlenkovým vlnám.

Proto pozitivní a vznešené myšlení plodí blahodárné činy, tak jako jiné, rušivé  a ničivé podstaty produkují neklid a nespokojenost.

 

Na poli morálního projevu se fenomény odehrávají dle stejné charakteristiky.

Podobné chování mezi lidmi a duchy je sbližuje a přivádí k vzájemné závislosti s nepředvídatelnými důsledky.

Mají-li vyšší, idealistické úmysly, jsou  vtělené a nevtělené bytosti vedeny k posvátným činům. Zatímco vulgární charakter vede k obsesi anebo ke komunikaci posměvačného, lživého, pomateného druhu…

 

Je proto nevyhnutelné poznamenat, že morální kvality média jsou neobyčejně důležité pro kvalitní a zdravou komunikaci mezi lidmi a duchy.

Pouze nižší bytosti se projevuji prostřednictvím vulgárních, nespokojených, amorálních médií…

Mentoři, jak už je přirozené, se napojí na  ty, kteří se snaží polepšit, investovat do své morální obnovy, kteří chtějí potírat špatné sklony a naléhají na vymýcení egoismu a pýchy, těchto rakovin duše, jež vytvářejí strašné metastázy v chování individua.

 

Měla by se a má se hodnotit úroveň a kvalita duchovních komunikací, včetně morálního charakteru média, jeho chování, jeho života.

 

Ježíš, excelentní Médium Boha, demonstroval velikost Své dokonalé osobnosti s božským myšlením, svou úžasnou čistotou a vznešeností, které Ho charakterizovaly

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Žárlivost

by

Existence žárlivosti ve tvém chování je příznakem nevyrovnanosti.

Žárlivost se nikdy nestane solí, která by okořenila lásku.

Nedůvěra a nejistota jsou projevem žárlivosti.

Když se vměšuje do vztahu, mění city, podněcuje starosti  a škodí.

Ovládej náznaky žárlivosti ve svém chování, miluj klidně a důvěřuj míru.

Pokud milovaná osoba neodpovídá tvému očekávání, kráčej dál, protože škoda bude její.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Nekřič

by

Nekřič.

Žádná situace nevyžaduje křičení, které mate a rozrušuje.

Když budeš hovořit přiměřeným tónem, křiklouni se ztiší, aby tě slyšeli.

Chceš-li s nimi soutěžit ve výšce hlasu, ochraptíš a nebudeš slyšen.

Hlas charakterizuje chování a emoce osob.

Nehovoříme o technikách prozódie, které mají svůj cíl, ale o přirozeném, slyšitelném tónu, bez agresivity.

Slyšel jsi již svůj nahraný hlas z magnetofonu, především, když jsi byl nevyrovnaný? Vyzkoušej si to!

Joanna de Angelis, Šťastný život.