Bytosti, které tímto způsobem vstoupili v komunikaci s námi, se sami označují, jak již bylo řečeno, jménem duchové nebo geniové a alespoň někteří z nich náleželi lidem, kteří žili na zemi. A říkají, že tvoří spirituální svět, stejně jako my během našeho pozemského života tvoříme svět tělesný.

Nyní stručně shrneme nejdůležitější body nauky, které nám předali(přinesli), abychom mohli snadněji odpovědět na některé námitky.

„Bůh je věčný, neměnný, nehmotný, jedinečný, všemocný, svrchovaně spravedlivý a dobrý.“

„On stvořil vesmír, který obsahuje všechny oživené i neoživené, hmotné i nehmotné bytosti.“

„Hmotné bytosti tvoří viditelný nebo hmotný svět a nehmotné bytosti svět neviditelný či spirituální, jinak řečeno svět duchů.“

„Svět duchů je svět normální, prapůvodní(prvotní), věčný, předcházející a všepřežívající.“

„Hmotný svět je pouze druhotný; může přestat existovat nebo by vůbec nemusel existovat bez změny podstaty spirituálního světa.“

„Duchové na sebe dočasně berou pomíjivé hmotné roucho, jehož zničením v okamžiku smrti znovu získávají svobodu.“

„Mezi rozličnými druhy hmotných bytostí zvolil Bůh lidské pokolení pro vtělení duchů, kteří dosáhli určitého stupně vývoje; který mu dává morální a intelektuální nadřazenost nad ostatními.“

„Duše je vtělený duch, jehož tělo je pouze jeho roucho(obal).“

„V člověku se nalézají tři věci(člověk se skládá ze tří věcí) – 1. Tělo, nebo materiální bytost podobné zvířatům a oživováno stejný vitálním principem.; 2. Duše, nebo nehmotná bytost, duch vtělený v těle; 3. Spojení, které sjednocuje(spojuje) duši s tělem, mezičlánek mezi hmotou a duchem.“

„Člověk tedy má dvojí podstatu: tělem se podílí na přírodě zvířat(živočichů), jejichž má instinkty; duší se podílí na přírodě duchů.“

„Spojení, nebo perispirit, které pojí tělo s duchem, je druhem polohmotného obalu(roucha). Smrt je zničení pouze nejhrubšího roucha, tedy fyzického těla; duch si zachovává své druhé roucho, které utváří éterické tělo, v normálním stavu pro nás neviditelné, které se ale může stát příležitostně viditelným a dokonce i hmatatelným, jak se stává během zjevení (apparací).“

„Duch tedy není abstraktní, nedefinovanou(neurčitou) bytostí, pojmutelnou pouze našimi myšlenkami(myslí); je bytostí reálnou, ohraničenou(omezenou), která může být v některých případech patrná pro náš zrak, sluch a hmat.“

„Duchové patří do rozdílných tříd a nejsou si navzájem rovni ani mocí, ani inteligencí, ani mravností(morálkou). Ti nejvyššího řádu se liší od druhých svojí dokonalostí, vědomostmi a jejich
blízkostí(přiblížením se) k Bohu, spolu s čistotou jejich citů a láskou k dobrému. Toto jsou andělé nebo čistí duchové. Zbylé třídy se více a více vzdalují této dokonalosti; duchové nižších tříd nejvíce tíhnou k našim nízkým(základním) touhám: nenávisti, závisti, žárlivosti, pýše atd.; nacházejí potěšení(vyžívají se) ve zlu. Mezi nimi jsou i duchové, kteří nejsou ani opravdu dobří, ani opravdu zlí, kteří jsou spíše nepříjemní(otravní) a intrikářští než zákeřní. Ve své podstatě zlomyslní a nerozumní, takoví jsou pošetilí a lehkovážní(rozpustilí) duchové.“

„Duchové nepatří věčně ke stejné třídě. Všichni se polepšují(zlepšují), procházejíce skrz různé stupně duchovní hierarchie. Toto polepšení probíhá skrze vtělení, kterým jedni musí projít kvůli pokání, jiní kvůli poslání. Pozemský život je zkouška, kterou se musí podrobit mnohokrát, než dosáhnou úplné dokonalosti; je to druh síta či očistce, ze kterého vycházejí více či méně očištění.“

„Když duše opustí tělo, vrátí se zpět do říše duchů, odkud přišla, aby po uplynutí delšího či kratšího období, během kterého je putujícím duchem, začala nový hmotný život.“

„Protože duch musí projít mnoha vtěleními, všichni jsme již prožili mnoho životů a mnoho jich ještě prožijeme, více či méně dokonalých, na této zemi nebo na jiných světech.“

„Duchové se vtělují vždy do lidského pokolení(rasy); bylo by chybou věřit, že se duše nebo duch mohli vtělit do těla zvířete.“

„Všechny duchovy hmotné existence jsou progresivní a nikdy retrográdní(zpětné), ale rychlost pokroku závisí na úsilí vynaložením k dosažení dokonalosti.“

„Vlastnosti duše jsou vlastnostmi v nás vtěleného ducha; dobrý člověk je tedy vtělením dobrého ducha a člověk špatný vtělením ducha nečistého.“

„Duše měla svou vlastní individualitu před svým vtělením a zachovává si ji i po svém odloučením od těla.“

„Při svém návratu do světa duchů nalezne duše všechny, které znala na zemi a nakonec si vzpomene na všechny její předchozího existence spolu se vším dobrým i špatným, co učinila.“

„Vtělení duchové jsou pod vlivem hmoty; člověk, který tento vliv překoná skrze pozvednutí a očištění jeho duše, se přibližuje dobrým duchům, mezi které bude jednoho dne patřit. Kdo se ale nechá ovládat nízkými touhami(vášněmi), kdo se bude těšit z uspokojování jeho hrubých(vulgárních) choutek, přibližuje se k duchům nečistým, protože nechává převládnout svoji zvířecí přirozenost(podstatu).“

„Vtělení duchové obývají rozdílné světy ve vesmíru.“

„Duchové nevtělení nebo putujíc neobývají žádnou stálou ani omezenou oblast. Jsou všude, ve vesmíru, okolo nás, pozorují nás a stýkají se s námi neustále. Tvoří neviditelnou populaci, která se kolem nás neustále pohybuje.“

„Duchové bez ustání působí na morální svět a dokonce i na svět fyzický; působí jak na hmotu, tak na myšlenku a jsou tak jednou z přírodních sil, jsou tak příčinou příčinou mnoha dosud nevysvětlených nebo špatně vysvětlených jevů, které nemůžou najít rozumné vysvětlení jinde než ve Spiritismu.“

„Interakce mezi duchy a lidmi probíhá neustále. Dobří duchové nás povzbuzují k následování cesty dobra, podporují nás při zkouškách života a pomáhají nám snášet je s odvahou a odevzdaností(oddaností); zlí duchové nás svádějí ke špatnému: je jim potěšením vidět nás podlehnout a padnout na jejich úroveň.“

„Komunikace duchů s lidmi je buď okultní(skrytá) nebo přímá(zjevná). Skrytá komunikace probíhá dobrý nebo špatným vlivem, který na nás mají bez toho, abychom o tom věděli; je na nás rozlišit(rozpoznat) dobré inspirace od špatných. K přímým komunikacím dochází písmem, řečí nebo jinými fyzickými manifestacemi, nejčastěji prostřednictvím media, která slouží duchům(jim) jako nástroje.“

„Duchové se projevují(objevují, manifestují) buď spontálně nebo po vyvolání. Každý duch se dá vyvolat, ať už oživoval neznámého člověka nebo nejvýznamnější osobnost, bez ohledu na to v jaké době žil; ti našich příbuzných, našich přátel nebo nepřátel; můžeme od nich obdržet, psanými nebo slovními komunikacemi, rady, informace o jejich současné záhrobní situaci, jejich názor na nás a jakékoliv jiné odhalení, které je jim dovoleno učinit.“

„Duchové jsou přitahováni podle jejich sympatií k morálním kvalitám skupin, které je vyvolávají. Vyšší duchové se těší z přítomnosti na seriózních setkáních, kde panuje láska k dobrému a upřímná touha po ponaučení a zlepšení(sebezlepšení). Jejich přítomnost odstrašuje duchy nižších řádů, kteří v kontrastu k nim, nacházejí volný přístup a svobodu v konání mezi lehkovážnými osobami, které dohromady svedla pouhá zvědavost, a kdekoli se setkávají se zkaženými(zkaženými) instinkty. Od nich se nedají očekávat dobré rady ani užitečná ponaučení(informace), neměli bychom očekávat nic jiného než marnivosti, lži, zlomyslné žerty nebo balamutění(mystifikace); často přijímají jména vážených osob, aby nás snáze oklamali.“

„Je velmi jednoduché rozlišit dobré a špatné duchy. Řeč duchů vyšší úrovně je neustále vážená, ušlechtilá(vznešená), naplněná nejvyšší mravností(morálkou) a bez nízkých vášní; jejich rady se vyznačují nejčistší a vždy cílí na naše polepšení a blaho lidstva. Komunikace duchů nízkých úrovní je naopak plná nesrovnalostí(rozporů) a jejich jazyk často obyčejný nebo dokonce hrubý. Jestli někdy pronesou věci dobré a pravdivé, mnohem častěji učiní falešná(nesprávná) a nesmyslná(absurdní) prohlášení, buď ze zlomyslnosti nebo nevědomosti. Zahrávají si s důvěřivostí a baví se na účet těch, kteří se jich ptají, lichotíce jejich marnivosti a chlácholíc jejich žádosti falešnými nadějemi. Zkráceně, poučné komunikace, v plném významu tohoto slova, se dají získat pouze v seriózních(vážných) centrech(kruzích), jejichž členové jsou sjednoceni důvěrným spojením(souladem) myšlenek směřujícím k dobru.“

„Morálka vyšších duchů se dá shrnout, stejně jako ta Kristova, v evangelické zásadě Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě; to znamená činit dobré skutky a vyvarovat se těch špatných. V této zásadě člověk nachází univerzální pravidlo chování i pro ty nejnepatrnější skutky.“

„Učí nás, že sobectví, pýcha a chtíč jsou vášně, které nás táhnou dolů k naší zvířecí podstatě, protože nás vážou ke hmotě; že ti, co se již zde na zemi sprostí hmoty zavržením světských marnivostí a skrze lásku k bližnímu, přibližují se povaze spirituální; že by se každý měl stát užitečným podle prostředků, které Bůh svěřil do našich rukou, aby nás zkoušel; že silní a mocní jsou povinni pomáhat slabším a chránit je; a ti, kteří zneužívají sílu a moc k utiskování bližního porušují zákon Boží. Nakonec((a) konečně)  nás učí, že ve světě duchů se nedá nic ukrýt, a že pokrytec bude prozrazen a jeho podlost odhalena; že nevyhnutelná a neustálá přítomnost těch, kterým jsme ublížili je jedním z trestů, které nás v duchovním světě očekávají; a že se nízký nebo vysoký stav duchů vážou tresty nebo požitky nám na zemi neznámé.“

„Na druhou stranu nás také učí, že neexistují neodpustitelné hříchy, žádné, které bychom nemohli odstranit pokáním(odčiněním). Člověk k tomu nachází prostředek v rozličných existencích, které mu umožňují, v závislosti na jeho touze(přání) a jeho snaze, pokračovat v pokroku k dokonalosti, jeho konečného cíli.“

Toto je shrnutí spiritistické doktríny(nauky), jak je obsažena v učeních Duchů(duchů vyšší úrovně). Podívejme se(zvažme) nyní na námitky, které proti ní byly vzneseny.

Tento souhrn je vzat z knihy: Allan Kardec, Kniha Duchů – Předmluva, Oddíl VI. (Překlad: Pavel Beran)

 Bůh. Ústřední bod celé spiritistické doktríny. Bez Jeho existence nedává nic z ní smysl. Bez víry v Něj ji nikdy nemůžete přijmout.

Jedna z věcí, která podle mého názoru brání všeobecnějšímu rozšíření víry v Boha, je utkvělá představa o tom, že říkám-li, že věřím v Boha, nutně tím myslím vousatého stařečka, který sedí na obláčku, kouká dolů a plní naše přání. (Nemluvě o tom, že jsem se nedávno dozvěděl, že když věřím v Boha, popírám evoluci. To jsem o sobě ani nevěděl…) Kvůli tomuto mylnému přesvědčení mnoho lidí říká, že věří v “něco” vyššího, “něco” nad námi, ale v Boha v žádném případě.

Podle mě je podstatné si uvědomit, že právě to “něco” je Bohem. Něco pro nás stále neuchopitelného, co tu není proto, aby plnilo naše malicherná přání, ale pomáhám nám nalézt správnou cestu životem.

To, že je pro nás Bůh jako celek neuchopitelný, neznamená, že si o něm nemůžeme udělat alespoň základní představu. A proto je vhodné se podívat do Kardecovi Knihy duchů, ve které, v souladu s tím, co bylo zmíněno výše, hned první otázka zní: Co je to Bůh? (A ne Kdo je to Bůh?) Odpověď zní:

„Bůh je nejvyšší inteligence, první příčina všech věcí.“ (Kniha duchů, ot. č. 1)

Což je sice definice úplně správná, ale bohužel pro nás nepříliš konkrétní. Naše mysl ale stejně, jak již bylo zmíněno, ještě není schopná Jeho velikost pojmout. Což si každý může zkusit, ale také nás v tom utvrzují odpovědi na otázky 10 a 11:

10. Může člověk pochopit vnitřní podstatu Boží?

„Ne, k jeho pochopení mu schází potřebné smysly.“

11. Bude člověk někdy schopný pochopit tajemství Boží?

„Až jeho mysl nebude zastíněna hmotou a až se svou dokonalostí přiblíží Bohu, bude schopný Ho vidět a pochopit.“
Omezenost lidských schopností mu neumožňuje pochopit vnitřní podstatu Boha. Během raného dětství lidstva si člověk často pletl Stvořitele s tvorem a připisoval mu své vlastní nedokonalosti. Ale úměrně k vývoji jeho morálního smyslu, lidské myšlenky pronikají hlouběji do podstaty věci a tak si je schopný vytvořit správnější a racionálnější představu o Bohu, ačkoli stále nedokonalou a neúplnou.

Vše, čeho jsme schopni, je udělat si představu o některých z jeho vlastností. Tu nám přináší otázka 13:

13. Když říkáme, že Bůh je věčný, nekonečný, neměnný, nehmotný, jedinečný, všemocný, svrchovaně spravedlivý a dobrý, nemáme úplnou představu o jeho vlastnostech?

 „Ano, soudě z vašeho úhlu pohledu, protože si myslíte, že shrnete do těchto pojmů vše; ale musíte pochopit, že existují věci převyšující inteligenci i toho nejrozumnějšího člověka, a pro které ve vaší řeči, omezené vašimi myšlenkami a city, chybí výrazy. Váš rozum vám říká, že Bůh musí mít tyto dokonalosti na nejvyšším stupni, protože kdyby mu jedna chyběla, nebo by nebyla na nejvyšším stupni, tak by nebyl nadřazený všem, a tak by nebyl Bohem. Aby byl nadřazený všem, nesmí se podrobovat žádné změně a nesmí mít žádnou nedokonalost, jakou jen si představivost dokáže vymyslet.“
Bůh je věčný. Kdyby měl začátek, musel by buď vycházet z ničeho nebo by musel být vytvořen něčím Jemu předcházejícím. A tak krok za krokem přicházíme k představě nekonečna a věčnosti.
Bůh je neměnný. Kdyby byl podroben změnám, zákony vládnoucí vesmíru by nebyly stálé.
Bůh je nehmotný, což znamená, že se jeho podstata liší od všeho, čemu říkáme hmota; jinak by nebyl neměnný, protože by podléhal změnám hmoty.
Bůh je jedinečný. Kdyby bylo několik Bohů, nebylo by jednoty ani v záměrech, ani v síle řídící vesmír.
Bůh je všemocný, protože je jedinečný. Kdyby nebyl nejmocnějším, znamenali to, že něco je mocnějším, nebo alespoň stejně mocným. Nestvořil by veškeré věci, a ty, které by nebyl stvořil, by byly výtvory jiného Boha.
Bůh je svrchovaně spravedlivý a dobrý. Prozřetelná moudrost Božích zákonů se ukazuje jasně v těch nejmenších, stejně jako v těch největších věcech a tato moudrost nepřipouští pochybnosti ani o Boží spravedlnosti, ani dobrotě.

Hledání Boha pro mě osobně neznamená hledání všemocné bytosti, ale hledání příčiny, proč vesmír existuje. Protože věřím snadno pozorovatelnému principu, že každý důsledek musí mít nějakou příčinu. Sledovali bychom-li události zpět v čase, pro každou událost bychom dokázali nějakou příčinou najít. I když je pravda, že mnohdy velmi komplikovanou. Nakonec se musíme neodvratně dostat k té první. K příčině, které nic nepředcházelo. A tuto neobyčejnou příčinu já nazývám Bohem… Tento myšlenkový postup jasně ukazuje to, že je zřejmě naprosto nemožné popsat, jak Bůh vlastně vypadá. Jak chcete popsat prvotní příčinu? Jistě jí nebudete dávat jakékoliv lidské parametry – proč by příčina měla vypadat jako člověk. Ale zároveň z toho vyplývají Jeho jiné charakteristiky. Jak neskutečně vyspělý musel být někdo (něco?), kdo stvořil celý tento vesmír…

Na závěr bych chtěl zmínit, proč je natolik podstatné, abychom si přiznali existenci Boha, když bylo ukázáno, že často je to pouze otázka slova, které používáme k označení stejné “entity”?  Je to protože pouze Bůh (a ne “něco”) u nás probouzí smysl pro morálku a povinnost vůči ostatním. Pouze Bůh a víra v jeho spravedlnost dokáže přinést nekonečný optimismus, co se týče budoucnosti, pouze Bůh nás může zbavit strachu ze smrti, pouze Bůh nám umožní přijímat utrpení jako něco užitečného (a umožnit nám tak snáze ho překonat) a pouze Bůh nám ukazuje, jak moc velkou cenu mají naše dobré skutky a jak moc platíme za ty špatné.

Pavel Beran

Jedno z nejdůležitějších poselství knih Allana Kardeca zní:

“Bez milosrdenství není spasení”

, které nám připomíná, že to není příslušnost k církvi, naše slova, přesvědčení, to, zda-li komunikujeme s duchy, ba dokonce ani víra v Boha, co určuje, budeme-li mít právo na posmrtný život v blaženosti, ale pouze dobré činy, které na své cestě vykonáme.

Abychom netápali v nejistotě, co si máme pod tímto relativně abstraktním pojdem představit, Kardecova Kniha duchů nám přináší i vysvětlení významu slova milosrdenství (ot. 886):
“Laskavost ke každému, shovívavost k nedokonalostem ostatních a odpuštění urážek.”

Je to právě a jedině dodržování tohoto principu, které určuje správného spiritistu.

Pavel Beran

Důvodem, proč jsem se rozhodl napsat tento text, je všeobecně rozšířená mylná představa o podstatě spiritismu. A proto je podle mě vhodné, ještě před tím, než vysvětlím, co spiritismus je, zdůraznit, čím spiritismus není. Spiritismus není vyvolávání duchů. A spiritisté nejsou okultním spolkem, jehož jedinou činností je jejich vyvolávání.
Pojednání o tom, čím tedy naopak je, bude asi nejlépe započít definicí slova spiritismus, kterou nalezneme na počátku Kardecovy Knihy duchů, základní spiritistické knihy:

“Pro nové myšlenky jsou potřeba nová slova, aby se tak zabezpečila srozumitelnost jazyka vyhnutím se zmatení nutně spojeného s použitím stejného výrazu pro vyjádření rozdílných věcí. Slova spirituální, spiritualista a spiritualismus mají ustálený význam; dát jím nový k použití v nauce duchů, by znamenalo ještě znásobit již nyní časté případy dvojznačnosti. V přesném slova smyslu je spiritualismus opakem materialismu; spiritualistou je každý, kdo věří, že v je něm něco víc něž hmota, ale to neznamená, že věří v existenci duchů nebo v jejich komunikaci s viditelným světem. Proto místo slov SPIRITUÁLNÍ, SPIRITUALISMUS užíváme, k určení této naposledy zníněné víry, slova SPIRITISTICKÝ, SPIRITISMUS, které v jejich formě ukazují na jejich původ a základní význam, a tak mají tu výhodu, že jsou naprosto srozumitelné; také ponecháváme slovům spritiualismus a spirituální jejich běžně přijímaný smysl. Potom říkáme, že základní princip spiritistické teorie, nebo Spiritismu, je vztah hmotného světa s duchy, bytostmi z neviditelného světa; a nazýváme přívržence spiritistické teorie spirity nebo spiritisty.”

Takže ano, spiritisté uznávají existenci duchů. Nevidí v nich nic jiného než duše přežívající po smrti. A ano – říkají, že se s nimi dá komunikovat a mnoho tak i dělá (tímto způsobem byla předána celá spiritistická nauka), ale nevidí v tom nic nadpřirozeného či mystického. A nedělají to s pomocí symbolů, amuletů, zaříkávadel a svíček. Jde přeci především o komunikaci s našimi přáteli a ti přicházejí, když chtějí (a je jim to zároveň dovoleno). Myšlenka a upřímná víra je vše, co se je potřeba. A na tomto místě je třeba zdůraznit, že spiritisté nikdy nevyužívají mediality k dosažení materiálních či jiných cílů. Je to dar od Boha, který má pomáhat vyššímu dobru – morálnímu a intelektuálnímu pokroku. Fyzická vlastnost, kterou všichni jistým způsobem vlastníme, i když ji máme každý jinak rozvinutou. Dar, který může být kdykoli odebrán, pokud je zneužíván.

Samotná definice slova ale jednoznačně není dostatečná pro to, aby vyjádřila podstatu spiritismu. Co je tedy spiritismus? Spiritismus je víra, je to filosofie a je to věda, kterou nám přinesli duchové. Která přišla čelit materialismu. Je to učení, které nás učí, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme.

Spiritisté věří, že prvotní příčinou všeho je Bůh – věčná, neměnná, nehmotná, jedinečná, všemocná svrchovaně spravedlivá a dobrá bytost [1]. Bůh je tvůrcem univerza. Ale žádný spiritista Vám nebude tvrdit, že Země byla stvořena během 7 dní či popírat vědecká fakta. Pravda, že vznik Země probíhal podle přírodních (jeho) zákonů neubírá nic na Boží moci, či na působivosti tohoto stvoření. (Navíc stvořil-li Bůh tyto zákony, proč by je sám porušoval? Bůh si nemůže odporovat.)