Přímluvná modlitba v prospěch trpících je vždy hodnotným přínosem pro toho, komu byla určena.
Nevyřeší problém, ani nezbaví muk, které vytváří prostředky převýchovy, pokaždé však zmírní trpkost zkoušky a inspiruje dotyčného, pomáhá mu hojit rány vlastního neštěstí.
Navíc zklidní a zjemní toho, kdo se modlí, povznáší ho do vyšších sfér, kde čerpá vznešené city, které ho vedou k lepším vnitřním schopnostem.
Modlitba je vždy balzámem pro duši, která se stává lékem fyziologického těla.
Emise myšlenek v modlitbě, vede živé síly směrem k požadovanému cíli, končí proměnou stavu, ve kterém se bytost nachází.
Kdo se modlí, nalezne sám sebe, protože se napojí na boží myšlenku způsobem jemných vibrací, neobvyklých pro nízké sféry.
Modlitba vedená k nemocným, stimuluje místa zasažená chorobou, obnovuje narušené buňky a obnovuje zdraví, které by pacient měl udržovat.
Vysílaná směrem k trpícímu, zasáhne ho a utiší, je-li dotyčný schopen přijímat a tím je i výměna snazší. Ale i když není schopný napojit se na žehnající vlnu, dostihne ho a obdaří blahodárným obsahem.
Jako ten, co se vyhýbá slunečnému světlu, je přesto hýčkán zářením a vlnami které chrání jeho zdraví a život.
Modlitba působí na zdraví stejnými účinky.
Modlitba za zemřelé jim vytváří hodnotný přinos lásky, je důkazem něhy a zdrojem neocenitelného dobrodiní.
Podobně jako u telefonního hovoru, modlitba na ně působí blahodárně, dojímá je a tyto emoce jim pomáhají procitnout, usilovat o vznešené cíle a osobní naplnění.
Mimoto přirozeným procesem souladu s Prameny které dávají vznik životu, zesílí potenciál modlitby a rozestře se nad příjemci, vybízí je otevřít se pomoci, která k ním přichází od Otce.
Má se proto doma modlit bez jakéhokoliv nebezpečí, že by vzpomenutá bytost byla přivolána do rodinného zázemí, ba naopak, nachází-li se tato zmatená či narušená u rodiny, osvobodí se nebo bude odvedena do nemocnic, či prostorů vlastních světu duchů, kde se zotaví a nabyde rovnováhy.
Prokaž svou lásku k nevtěleným v modlitbách, vzpomínkami na ně v přízni, udržuj v mysli šťastné okamžiky s nimi prožité.
Vyhýbej se bolestivým vzpomínkám, které jim zapříčiňují utrpení a zasáhnou je myšlenkami na ně upínanými.
Zesil svůj impuls modlitby upřímným přáním jejich štěstí: to je posilní a oni budou za odměnou blahořečit tvému činu a citům.
Nikdo není na věky vyhnancem. Proto všichni očekávají přímluvu, pomoc, osvobozující příležitost.
Modli se proto kdykoliv můžeš, za ty co trpí, za ty co opustili Zemi, stejně jako za sebe sama, naplňuj se mírem, který vychází ze skutku svěřovat se Bohu.
Joanna de Ângelis/Divaldo Franco, z knihy „Chvíle rozjímání“