Spontánní manifestace, které se dály v každé době, a vytrvalost jistých duchů, kteří dávají různá znamení své přítomnosti na určitých místech, jsou pramenem víry v tato místa. V následujícím textu jsou odpovědi na otázky, týkající se tohoto předmětu.
Přilnou duchové jen k osobám nebo také k věcem?
“To závisí na jejich vznešenosti. Někteří duchové mohou velice lpět na pozemských věcech, např. lakomci, kteří své poklady skryli a kteří se dosud neosvobodili od hmoty, mohou ještě nad nimi bdít a střežit je.”
Mají putující duchové svá oblíbená místa?
“To je totéž. Duchové, kteří již nelpí na hmotě, jdou tam, kde naleznou lásku a kam je více vábí osoby než materiální věci. Jsou však též mezi duchy takoví, kteří mohou na čas přilnout k některým místům, ale to jsou vždy jen duchové nižší.”
Je-li příchylnost duchů k nějakému místu znamením nízkosti, je to též důkazem, že jsou to zlí duchové?
“Zajisté že nikoli, nebot’ duch může být málo pokročilým, ale přece není ještě zlým. Není tomu právě tak mezi lidmi?”
Má víra, že duchové navštěvují s oblibou zříceniny, nějaký vážný podklad?
“Nemá. Duchové přicházejí na tato místa jako na jiná; ale obrazotvornost lidí je dojata smutným vzhledem některých míst. A proto je duchům připisováno to, co je nejčastěji jen zcela přirozeným následkem okolností. Jak často byl pokládán stín stromu za přízrak a křik zvířete nebo hučení větru za hlas strašidla! Duchové milují přítomnost lidí, a proto navštěvují spíše místa obydlená než osamělá.”
Ale dle toho, co víme o různých povahách duchů, musí být mezi nimi také duchové nevlídní, kteří jistě dávají přednost samotě?
“Vždyt’ jsem pravil, že mohou přicházet na opuštěná místa jako na všechna jiná a je zcela patrno, že ti, kteří milují samotu, také tak činí. Proto však nejsou ještě zříceniny jejich oblíbeným místem. Více je jich zajisté ve městech, v chatách i palácích než uprostřed lesů.”
Lidská víra má obyčejně nějaký pravdivý podklad. Jaký pramen má víra v navštěvovaná místa?
“Pramenem i podkladem jsou manifestace duchů, ve které člověk vždycky instinktivně věřil. Ale vzhled smutných míst otřese obrazotvorností a přirozeně tam umístí bytosti, které pokládá za nadpřirozené. Tyto jsou pověry udržovány povídkami básníků a fantastickými pohádkami, jimiž děti jsou uspávány.”
Mají duchové, kteří se shromažd’ují, oblíbené dny a hodiny?
“Nikoli, dny a hodiny jsou časová určení pro lidskou potřebu a pro život tělesný; o takové věci se duchové nestarají, protože je nepotřebují.”
Odkud pochází domněnka, že duchové přicházejí nejraději v noci?
“To je dojem, kterým působí ticho a tma na lidskou obrazotvornost. Všechna taková mínění jsou pověrami, které dokonalá znalost spiritismu odstraní. Totéž platí o dnech a hodinách, o nichž se míní, že jsou jim prospěšnější. Věřte mi, že půlnoc neměla nikdy vliv, leda snad v pohádkách.
Má-li se to tak, proč tedy někteří duchové oznamují svůj příchod a své zjevení na tu, nebo onu hodinu a na určité dny, například na pátek?
“To jsou duchové , kteří se baví lehkověrností lidí. Někteří říkají, že jsou d’ábly a dávají si jména d’áblů. Ukažte jim, že nechcete být předmětem jejich zábavy a pak již nepřijdou.”
Přicházejí duchové rádi k hrobům, které uchovávají jejich těla?
“Tělo jim bylo jen oděvem, a proto na toto roucho, které jim působilo bolest, tak málo myslí, jako vězeň na své řetězy. Jedině vzpomínce milých osob připisují cenu.”
Jsou jim modlitby, které pronášíme nad jejich hroby, příjemnější a přivábí je spíše na toto místo než na jiné?
“Modlitba je voláním, které vábí duchy, to dobře víte. Modlitba je tím mocnější, čím je vroucnější a upřímnější. Duch je nám vždy vděčný za to, chováme-li ve vážnosti jeho pozůstatky, nebot‘ je mu to důkazem náklonnosti. Myšlenka vždy působí spíše na ducha, ale nikoli na hmotné věci, které účinkují jen na toho, kdo se modlí.“
Dle toho nebyla by víra v navštěvovaná místa zcela nesprávná?
“Pravil jsem, že někteří duchové jsou přivábeni hmotnými věcmi; mohou být také přivábeni určitými místy, kde si – jak se zdá – vyvolili svůj domov, dokud nezmizí okolnosti, které je tam přivádějí.“
Které okolnosti je tam mohou přivést?
“Jejich sympatie k některým osobám a místům, která navštěvují, nebo touha komunikovat s těmito osobami. Ale jejich úmysl není vždycky tak chvalihodným. Jsou-li to zlí duchové, chtějí se pomstít některým osobám, na které měli příčinu si stěžovat . Zdržování se na určitém místě může být pro některe duchy také trestem za to, že tam například spáchali zločin, aby jej měli vždy před očima.“
Navštěvují tato místa jejich bývalí obyvatelé?
“Někdy, ale ne vždycky. Je-li například bývalý obyvatel vznešeným duchem, nepoutá ho již nic k pozemskému obydlí, jako si neváží již těla. Duchové navštěvující některá místa tak často činí jen ze svéhlavosti, ledaže by je tam přivábila náklonnost k některým osobám.“
Zdržují se tam také proto, aby chránili některou osobu nebo její rodinu?
“Ovšem, jsou-li to dobří duchové; ale v tomto případě nedávají nikdy najevo svoji přítomnost nepříjemným způsobem.“
Je na pověsti o “Bílé paní“ něco pravdivého?
“Hojné události tvořící tuto pověst jsou pravdivé“
Je rozumné bát se míst navštěvovaných duchy?
“Nikoli, duchové navštěvující určitá místa a hlučící tam se raději baví na útraty lehkověrných a bázlivých lidí, než aby činili něco zlého. Ostatně myslete si, že jsou duchové všude, kdekoli jen jste, nebot‘ jsou stále okolo vás i v těch domech nejtišších. Často navštěvují některá obydlí jen proto, že tam mají dost příležitosti, aby dokázali zjevením svoji přítomnost.“
Dají se duchové nějakým prostředkem vypudit?
“Ano, ale obyčejně tím, čím je chcete vypudit, vábíte je k sobě. Nejlepším prostředkem k vypuzení zlých duchů je přivolání duchů dobrých. Volejte tedy dobré duchy k sobě, čiňte, pokud můžete, co nejvíce dobrého a zlí duchové odejdou, nebot‘ dobro a zlo jsou protivy. Bud’te vždy dobrými a budete mít okolo sebe jen samé dobré duchy.“
Jsou však přece případy, že velmi dobří lidé bývaji oběťmi škádlení zlých duchů!
“ Jsou-li skutečně dobrými, to může být pro ně zkouškou trpělivosti, aby hleděli být ještě dokonalejšími. Ale věřte mi, že nejsou vždy nejctnostnějšími ti, kteří mnoho o ctnosti mluví. Kdo je skutečně ctnostným, bud‘ o tom sám ani neví, nebo o tom vůbec nemluví.“
Co máme soudit o účinku zaklínání, abychom vypudili zlé duchy z míst, která si oblíbili?
“Viděli jste snad někdy, že tento prostředek pomohl? Neslyšeli jste naopak, že se hluk po zaklínání zdvojnásobil? To je tím, že je to těší, že je pokládáte za d’ábly. Duchové, kteří nepřicházejí se zlým úmyslem, mohou také oznámit svou přítomnost hlukem, anebo tím, že se stanou viditelnými. Ale nikdy nedělají nepříjemný hluk.To jsou často trpící duchové, kterým můžete ulehčit modlitbou. Jindy jsou to dobří duchové, kteří vám chtějí dokázat svoji přítomnost, nebo konečně lehkomyslní tito duchové, kteří si tropí žerty. Protože duchové – rušící hlukem klid – se skoro vždy tím baví, je nejlepší smějete-li se jim. Tak se brzy unaví, vidouce, že vás nemohou nijak postrašit ani pozlobit.
Z toho vysvítá, že jsou duchové lpící na určitých místech, kteří se tam rádi zdržují, ale kteří nemají zapotřebí, aby oznámili svou přítomnost nějakými skutky. Každé místo může být nuceným nebo oblíbeným obydlím ducha, aniž by tam musel provádět nějaké manifestace.
Duchové, kteří si oblíbili některá místa nebo věci, nejsou nikdy vyššími duchy, ale proto nemusí být ještě zlí a nemusí mít zlí úmyslu. Jsou často spíše užiteční než škodliví, nebot‘ je poutá náklonnost k osobám, které mohou ochraňovat.“
Otázky kladené Allanem Kardekem vyšším duchům, kteří pracovali na kodifikaci spiritistického učení. Z Knihy medií, kap. IX