Podmínka spasení

Jedno z nejdůležitějších poselství knih Allana Kardeca zní:

“Bez milosrdenství není spasení”

, které nám připomíná, že to není příslušnost k církvi, naše slova, přesvědčení, to, zda-li komunikujeme s duchy, ba dokonce ani víra v Boha, co určuje, budeme-li mít právo na posmrtný život v blaženosti, ale pouze dobré činy, které na své cestě vykonáme.

Abychom netápali v nejistotě, co si máme pod tímto relativně abstraktním pojdem představit, Kardecova Kniha duchů nám přináší i vysvětlení významu slova milosrdenství (ot. 886):
“Laskavost ke každému, shovívavost k nedokonalostem ostatních a odpuštění urážek.”

Je to právě a jedině dodržování tohoto principu, které určuje správného spiritistu.

Pavel Beran

Dobročinnost

Můžeš vykonat více dobra ve prospěch lidstva, když se k tomu rozhodneš.

Podej ruku někomu, kdo klesnul, řekni zdvořilé slovo jinému, usměj se na osamělého člověka, dej mu znamení bratrství, daruj květinu příteli, rozvesel truchlícího, laskavě obejmi nešťastného.

To jsou mince lásky, které mají větší cenu než bankovní poklady, jsou-li rozdány ve správný okamžik a s laskavostí.

Nikdo neodmítá přítele, ani neopovrhne pomocným gestem.

Měj tu čest a staň se stavitelem lepšího světa a šťastnější společnosti.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Dobročinnost a sobectví

Milosrdenství je Kristovo nejvyšší poselství: „Milujte se navzájem jako bratři”. „Milujte spolubližní jako sebe samé”. „Milujte své nepřátele”. „Nečiňte jiným, co nechcete, aby oni činili vám”.

Milosrdenství není pouze dávání almužny – je to milosrdenství mysli, slov a skutků. Naše myšlení je milosrdné tehdy, je-li shovívavé ke spolubližním, kteří jsou chybující. Naše slova jsou „milosrdná”, když neříkáme to, co může ranit jiné. Naše skutky jsou milosrdné, když pomáháme svým spolubližním až na hranici svých vlastních sil.

Chudý člověk, který získává svůj chléb od člověka ještě chudšího, má větší zásluhy, než ten, který dává ze svého přebytku bez újmy čehokoliv.

Ti, kteří mají pocity nepřátelství, zášti, nenávisti nebo rozmrzelosti proti svým spolubližním, mají nedostatek milosrdenství a lásky. Oni lžou, jestliže si říkají „křesťané” a pochybují o Bohu.

Všichni lidé jsou bratři bez ohledu na rasu, náboženství nebo národnost, poněvadž Bůh zve všechny k sobě – a tak si mají navzájem všichni podávat ruce. Nedávejte do klatby jeden dru­hého, je to akt nenávisti a násilí prováděný proti milosrdenství Kristovu a je to z hlediska mravních zákonů jeden z největších přestupků.

Když jsou lidé sobečtí, jsou jakoby seřazeni do bitvy proti svému okolí: když jsou milosrdní, místo toho žijí se všemi v míru a to nejenom v materiálním, ale i v duchovním prostředí. V souladu se slovy Krista pouze milosrdenství může zajistit budoucí štěstí, poněvadž obsahuje skutečné pravdy, které vedou člověka k du­chovní dokonalosti, protože duch se zbavil neřestí.

Nejvyšší vyznání „křesťanského spiritismu” zní: „Bez milosrdenství není spasení”.