Vedeni k lásce

Abychom poznali lásku – tu, která se nachází na výši [je na úrovni] Světla – je nutné abychom následovali Ježíše, chceme-li být k němu vedeni.
Snažme se pochopit světlo Evangelia, abychom odpouštěli,

zapomínajíce prohřešky [urážky],
umpřímně pracujíce,
mluvíce, ale mluvou vychovanou,
zdokonalujíce nás s jemností péče, [s jemnou péčí se zdokonalujeme (pozn. hůře odpovídá slovům, která jsou tam napsána, ale více tomu, co mají říci)]
myslíce, ale také ukázňujíce naše pocity,
uvážlivě respektujíce ostatní;
rozšiřujíce radost, způsobem, který nám Ježíš ukázal,
učíce ty, kteří neznají pravdu,
příkladem ušlechtilého života,
milujíce bez toho abychom začali vyžadovat. [milujíce, bez toho abychom nechali lásku zkalit požadavky]

Všechny impusly, které přijímáme by měly být analyzovány, zdravým rozumem filtrovány, nezapomínajíce [nemajíce pochyby o tom], že Ježíš neschází v našem životě ani Bůh v našich duších.

João Nunes Maia/Lancellin – Páginas Esparsas 4

[pozn. překladatele: Snažil jsem co nejlépe vystihnout myšlenku, která je obsažena v této zprávě. Forma ani slovník, kterou byla napsána se nedá úplně snadno převést do češtiny, a tak jsem cítil nutnost poskytnout alespoň v některých případech alternativní překlad. Nejsem si jistý, že jsem to vyjádřil dostatečně jasně, ale prostřední část vyjaďřuje způsob/posturu, jakým/s jakou bychom měli odpouštět.]

Indução ao amor

Para conhecermos o amor, aquele que se encontra na altura da Luz, faz-se necessário que acompanhemos a Jesus, se quisermos ser induzidos para ele.
Busquemos entender  luz do Evangelho, de modo que perdoemos,

esquecendo as ofensas,
trabalhado com honestidade,
falando, mas com educação do verbo,
aprimorando-nos na sutileza da caridade,
pensando, mas também disciplinando os sentimentos,
respeitando, com critério, os outros;
aumentando a alegria, na forma que Jesus nos mostrou,
catequizando os desconhecem a verdade,
pelo exemplo de vida nobre
amando sem admitir que entrem as costumeiras exigências.

Todas as induções que recebemos devem ser analisadas, de forma que o bom senso filtre todos os assuntos, no afã de que não falte Jesus na nossa vida, nem Deus em nossas almas.

Všichni se obáváme

Nacházíme se na tom stupni pokroku, který nám spravedlivě náleží; měli bychom pochopit, že Bůh je dobro, a že nábízí vše všem ve stejné míře, avšak, každý přijme jen to, co si zaslouží. Stvoření získá pouze to, co dokáže díky svému vývoji pochopit.
Nechtěj získat to, co si nezasloužíš. Tvé snahy by neměli přesáhnout to, co dokážeš snést. Rovnováha je potřebná pro vnitřní klid všech bytostí.
Život je harmonie a je to právě ona, kterou bychom měli hledat, způsoby, na které již dosáhneme. Jestli se chces naučit řešením přinášejícím klid svědomí, hledej Ježíše, protože On je cesta, pravda a život.
Jestli zapomenete na lásku, jestli dobrodiní neprovází tvé kroky, jestliže odpuštění zmizí z vašich gest, nebudete moci přijímat blahoslavenství. Nesmíte si zacpat uši a zavřít uši, volání Boží nepřichází z venčí, ale ze vnitř každé duše.
Přejeme mír všem bytostem.

João Nunes Maia/Miramez – Páginas Esparsas 5

Todos ocupamos um nível na escala a que pertencemos por justiça; devemos compreender que Deus é bondade e que tudo oferta a todos do mesmo modo, no entanto, cada um somente recebe o que merece. A criatura somente recebe o que pode conceber por evolução.
Não queiras receber o que não mereces. O teu esforço não deve ultrapassar o que suportas. O equilíbrio é necessário para a paz das criaturas.
A vida é harmonia e é ela que devemos buscar, pelos processos que já alcançamos. Se queres aprender soluções no que tange à paz de consciência, busca Jesus, que Ele é o caminho, a verdade e a vida.
Se esqueceres o amor, se a caridade deixar os teus passos, se o perdão desaparecer dos teus gestos, as bem-aventuranças deixarão de ocorrer em tua vida. Não deves fechar os ouvidos e cerrar os olhos, porque o chamado de Deus parte não de fora, mas de dentro de cada alma.
Desejamos a paz para todos os seres.

(Překlad PB)

Vliv spirituálního života na naše zdraví

Dnes bych rád napsal o článku Complementary Spiritist Therapy: Systematic Review of Scientific Evidence (v překladu: Doplňková Spiritistická terapie: Systematické review(revize,recenze) vědeckých důkazů) od Giancarla Lucchettiho a kolektivu zveřejněném ve vědeckém časopise Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine (Na důkazech založení doplňková a alternativní medicína) v roce 2011.

V článku je podána systematická revize současné literatury o vlivu 6 spiritistických terapií (modlitby, pokládání rukou, fluidoterapie (magnetizované vody), dobročinnosti či dobrovolnictví a duchovní výchovy)  na zdraví člověka.

Uvedu zde k jakým výsledkům autoři došli.

V případě modlitby se zdá, že je spojena s lepšími zdravotním výsledky (méně pooperačních komplikací po operaci aorty, více optimismu, redukce stresu). Je ovšem pravdou, že nedostatek metodických studií neumožňuje potvrzení těchto hypotéz.

Mezi terapie pokládání rukou, někdy označovány jako “biofield”(biologické pole) terapie, patří mimo jiné Reiki, qigong terapie a Terapeutický Dotek a jsou prováděny mnoha proškolenými specialisty, kteří interagují s energetickými poli pacienta. V tomto případě již bylo provedeno více studií, které ukazují pozitivní efekt na symptomy v chování a ve většině studií o bolesti. U úzkosti jsou výsledky protichůdné. Některé studie navíc ukazují slibné výsledky u působení na buňky (lidské kultury, osteoblasty, červené krevní krvinky).

V případě magnetické vody je kritický nedostatek studií, které by potvrzovaly nebo vyvracely její pozitivní účinky.

Důkazy potvrzující vztah mezi dobrovolnictvím a zdravím jsou od středně silných po silné. Obzvláště pokud jde o délku a kvalitu života a deprese ve stáří.

V případě spirituální výchovy existuje pro podporu jejího dobrého vlivu na zdraví podpora. A to především v případě délky života, snížení rizika fyzických onemocnění a snížení výskytu kardiovaskulárních příhod.

Ač jsou ne všude výsledky jednoznačné, určitě stojí za zamyšlení. (Popřípadě další studium.)

Pavel Beran

Literatura:
Giancarlo Lucchetti, et. al. Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine 2011, 2011, ID: 835945
doi: 10.1155/2011/835945
http://www.hindawi.com/journals/ecam/2011/835945/

Jak se vytváří genetická paměť?

Mnoho lidé nevěřící v existenci duše ,vysvětluje fakta jako talent, vzpomínání na doby dávno minulé, přechodná schopnost mluvit jazyky, které se člověk neučil a podobně pomocí genetické paměti.

Já osobně se musím přiznat, že koncept genetické paměti nemám rád. Ale proč? Protože nemám rád vysvětlení, která místo toho, aby přinášela jasné světlo přináší ještě více, a často komplikovanějších, otázek.

A přestože mi přijde dost komplikované, jakým způsobem by se mohla z genů přepisovat do mozku, připouštím, že to může být pouze nedostatkem vědomostí.

Co je ale problémem daleko komplikovanějším je, jakým způsobem genetická paměť vzniká.
Jistě, každý si pod tím přestavíme, že genetická paměť se týká něčeho velmi vzdáleného, ale nutně musela vzniknout v době, kdy ty lidé žili, protože nemohla vznikat v době, kdy už události, na které vzpomínáme(nebo z nich čerpáme inspirace), nikdo nepamatoval. Takže tato paměť by musela vznikat i za našeho života. A jediný způsob, jak může vznikat genetická paměť je celkem pochopitelně změnou genů.

To by tedy muselo nutně znamenat, že se naše geny za našeho života kontinuálně mění. A ne jen občasnou náhodnou mutací. A soustavným a cíleným zapisováním naší paměti. Dítě narozené o 5 let později po svém sourozenci by muselo nutně mít někde v genech těch 5 navíc uloženo.

Takže ano, genetická paměť by elegantně mohla vyřešit jeden problém, ale pouze tak, že přinese nový, který je ještě komplikovanější a navíc se zdá, že jde proti zdravému rozumu.

Já osobně si myslím, že tyto informace jsou uloženy v naší duši. Jak se tam ukládají? Jaktože z ní nemizí? Jak se na ně upomínáme? Nevím. Ale já toho o duši vím opravdu pramálo. Ale nemít dostatek informací pro podání plně a jistě správné odpovědi je, alespoň pro mě, mnohem připustitelnější situace, než prosazovat odpověď o níž vím, že je krajně pravděpodobně špatná.

Pavel Beran

Proč považujeme dobré činy za dobré?

Zakládám novou rubriku, ve které budu psát o (alespoň pro mě) zajímavých námětech k zamyšlení o světě a Bohu. O problémech, jejichž řešení se jen těžko dá najít bez toho, aby člověk připustil existenci něčeho vyššího. A neuveřejňuji je tady, abych na ně dal odpověď a nepřipouštěl žádnou jinou možnost, ale protože si myslím, že stojí za to se nad nimi zamyslet a pokusit se najít svoji vlastní.

Prvním tématem je: Proč považujeme dobré činy za dobré (a případně špatné za špatné)?

Protože by se mohlo zdát, že z pohledu evoluce nemají dobré skutky velký smysl. Kdybychom brali, že naším hlavním evolučním úkolem je rozmnožit se a zajistit pokračování našich genů, k čemu by bylo, že se staráme o druhé, ba dokonce se pro ně obětujeme? Proč dokonce toto chování často považujeme za opravdu správné? Kde se v nás ten pocit bere? Jaký to vlastně má potom smysl?

A proč sobecké činy a zločiny považujeme za špatné? Proč nás často kvůli nim trápí svědomí, přestože by se dalo říct, že nám tyto činy dávají výhody oproti druhým a tak efektivně i zvyšují naše šance na reprodukci? Neměly by z tohoto pohledu být spíše vnímány jako “dobré”? Neměly by nás z tohoto pohledu naše instinkty a svědomí spíše plně podporovat v tom, abychom tak jednali? Proč se tedy naše spíše staví na odpor?

Pro mě osobně je to proto, že pěstování dobra a láska ke všem svým bližním je naším nástrojem přibližování se Bohu a naplňováním jeho zákonů, zatímco sobecké činy pouze prodlužují naše utrpení. A přestože to nemusíme vědět vědomě, v hloubi naší duše to cítíme. A pro Vás?

Pavel Beran