Místo, kde se nalézáš, to, co vlastníš a znalosti, které jsi získal – to vše jsou základní hodnoty, kterými disponuješ ve prospěch svého duchovního růstu.

Boží moudrost umístí učně na místě co nejbohatším na zkušenosti, nezbytné pro jeho růst.

Pokud se nalézáš v dobrých podmínkách, můžeš číst ty nejkrásnější texty o moudrosti v otevřené knize života.

Nezvládneš-li situaci, ve které se nacházíš, jen stěží dosáhneš dalšího stupně duchovního růstu.

Neutíkej před lekcemi, které ti zadá evoluce, tyto představují těžkosti, omezení a bolest.

Kamkoliv se přesuneš, tvůj osud tě bude následovat, je to ten, který jsi si naprogramoval svými dřívějšími reinkarnacemi.

Čeho nedosáhneš nyní, později když tě opustí entuziasmus nového, již nedokážeš.

Bůh tě miluje na kterémkoliv místě a ví co je pro tebe to nejlepší.

Ani přijetí toho, co nazýváš neštěstím, ani jásot nad tím co nazýváš vítězstvím, by na tebe nemělo mít vliv.

Život má svou přirozenou dynamičnost, rytmus, který bys měl aplikovat do svých tužeb, událostí a plánů.

Proto jednej vždy formou, která ti poskytne nejvyšší možný mír a pozitivní zážitky.

“Kámen, který se valí se nepokryje mechem,” praví jedno lidové přísloví. Stejným způsobem tě vnitřní nevyrovnanost žene k neustálým změnám a nedovolí ti zaměřit se na cokoliv a o to méně na hlubokou seberealizaci.

Dopřej si čas sadby, vzklíčení, růstu, květu a plodu.

Bezdůvodně nespěchej.

Práce vštěpování ušlechtilých návyků je vnitřní záležitostí.

Znalosti se získávají pozvolna.

Naplnění láskou je pomalé.

Všechny alternativní nabídky světa jsou pomíjivé.

Kristovy nabídky jsou věčné.

Pomalým krokem můžeš spojit to, co zanecháš smrtí těla.

Vytrváš-li v dobývání harmonie, docílíš tak stavu, který ti nikdo nemůže odejmout.

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Člověk skutečně vlastní jen to, co si může odnést z tohoto světa. To, co zde nalézá při svém příchodu, co zde zanechává při svém odchodu, to vše používá jen během svého pobytu zde na Zemi. Avšak, protože musí vše zanechati zde, vychutnává pouze užitek, nikoliv skutečné vlastnictví. Co vlastní? – Nic, co používá tělo, jen to, co používá duše: inteligenci, znalosti, mravní hodnoty. Toto vše si přináší sebou a také odnáší sebou, a nikdo nemá možnost vzít mu to, co mu bude užitečným v záhrobí. Záleží tedy na něm, bude-li při svém odchodu bohatší, než byl při svém příchodu, protože od dobra, které shromažďuje, bude záviset jeho budoucí postavení. Hodlá-li někdo odcestovat, připravuje si zavazadlo a předměty, které mu budou v cizině užitečné.  Učiňte stejně i vy, vzhledem k budoucímu životu, a zásobte se vším, co vám může být užitečným. Cestujícímu, který přichází do hotelu, poskytujeme pěkný nocleh, pokud si jej může zaplatit. Kdo má málo peněz, musí se spokojit s obydlím méně pohodlným, a kdo nemá vůbec čím zaplatit, bude ležet venku na slámě. Podobně se stává člověku, který přichází do světa Duchů.

Jeho místo je určeno jeho majetkem. Ale tam neplatí zlatem ani není tázán: Co jste vlastnil na zemi? – Jaké postavení jste tam zaujímal? Byl jste princem nebo dělníkem? – Ale ptají se ho: Co jste si přinesl? Tam se nepočítá cena jeho majetku ani titulu, ale suma jeho ctností. A v tomto počítání může být dělník bohatším nežli princ. Tam budete marně ujišťovat, že jste zaplatil svým odchodem ze země zlatem (knězi) za svůj vstup do druhého světa. Odpověď, kterou obdržíte, bude znít: Zde se místa nekupují, ale získávají dobrem, které jste vykonal. Pozemskými penězi jste si mohl koupit pole, domy a paláce. Zde se však platí hodnotami srdce. Jste bohatý těmito penězi? Jestliže ano, pak prosím zaujměte své místo. Tam vás bude očekávat štěstí. Schází vám tyto hodnoty? Pak zaujměte poslední místo, kde bude s vámi zacházeno přiměřeně vašemu vlastnictví. (Pascal. Ženeva, 1860.)