Přímluvná modlitba v prospěch trpících je vždy hodnotným přínosem pro toho, komu byla určena.

Nevyřeší problém, ani nezbaví muk, které vytváří prostředky převýchovy, pokaždé však zmírní trpkost zkoušky a inspiruje dotyčného, pomáhá mu hojit rány vlastního neštěstí.

Navíc zklidní a zjemní toho, kdo se modlí, povznáší ho do vyšších sfér, kde čerpá vznešené city, které ho vedou k lepším vnitřním schopnostem.

Modlitba je vždy balzámem pro duši, která se stává lékem fyziologického těla.

Emise myšlenek v modlitbě, vede živé síly směrem k požadovanému cíli, končí proměnou stavu, ve kterém se bytost nachází.

Kdo se modlí, nalezne sám sebe, protože se napojí na boží myšlenku způsobem jemných vibrací, neobvyklých pro nízké sféry.

Modlitba vedená k nemocným, stimuluje místa zasažená chorobou, obnovuje narušené buňky a obnovuje zdraví, které by pacient měl udržovat.

Vysílaná směrem k trpícímu, zasáhne ho a utiší, je-li dotyčný schopen přijímat a tím je i výměna snazší. Ale i když není schopný napojit se na žehnající vlnu, dostihne ho a obdaří blahodárným obsahem.

Jako ten, co se vyhýbá slunečnému světlu, je přesto hýčkán zářením a vlnami které chrání jeho zdraví a život.

Modlitba působí na zdraví stejnými účinky.

Modlitba za zemřelé jim vytváří hodnotný přinos lásky, je důkazem něhy a zdrojem neocenitelného dobrodiní.

Podobně jako u telefonního hovoru, modlitba na ně působí blahodárně, dojímá je a tyto emoce jim pomáhají procitnout, usilovat o vznešené cíle a osobní naplnění.

Mimoto přirozeným procesem souladu s Prameny které dávají vznik životu, zesílí potenciál modlitby a rozestře se nad příjemci, vybízí je otevřít se pomoci, která k ním přichází od Otce.

Má se proto doma modlit bez jakéhokoliv nebezpečí, že by vzpomenutá bytost byla přivolána do rodinného zázemí, ba naopak, nachází-li se tato zmatená či narušená u rodiny, osvobodí se nebo bude odvedena do nemocnic, či prostorů vlastních světu duchů, kde se zotaví a nabyde rovnováhy.

Prokaž svou lásku k nevtěleným v modlitbách, vzpomínkami na ně v přízni, udržuj v mysli šťastné okamžiky s nimi prožité.

Vyhýbej se bolestivým vzpomínkám, které jim zapříčiňují utrpení a zasáhnou je myšlenkami na ně upínanými.

Zesil svůj impuls modlitby upřímným přáním jejich štěstí: to je posilní a oni budou za odměnou blahořečit tvému činu a citům.

Nikdo není na věky vyhnancem. Proto všichni očekávají přímluvu, pomoc, osvobozující příležitost.

Modli se proto kdykoliv můžeš, za ty co trpí, za ty co opustili Zemi, stejně jako za sebe sama, naplňuj se mírem, který vychází ze skutku svěřovat se Bohu.

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Ve shonu, který ovládá svět a lidi, si vyhraď několik chvil ticha, které se promění ve vnitřní mír.

Rozruch, vřava, tlachání rozladí emocionální centra tvé rovnováhy.

Více mlč než mluv.

Nejprve uvažuj, dříve než řekneš své mínění.

Uvědom si neklid,  odejdi od vřavy a zůstaň v míru.

Takové chování léčí ve všech situacích života.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Poté, co si uvědomíš svůj omyl, začni s nápravou.

Nikdy se neoddávej zoufalství nebo sebevýčitkám.

Stejně tak, jak bys neměl trvat na neušlechtilých přáních, nemůžeš se vyčerpávat neustálým pokáním.

Pokání má za úkol pouze si uvědomit učiněné zlo.

Odpusť si, vzchop se, začni pracovat na obnově své rovnováhy, zmenšovat a  napravovat způsobené škody.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Můžeš vykonat více dobra ve prospěch lidstva, když se k tomu rozhodneš.

Podej ruku někomu, kdo klesl, řekni zdvořilé slovo jinému, usměj se na osamělého člověka, dej mu znamení bratrství, daruj květinu příteli, rozvesel truchlícího, laskavě obejmi nešťastného.

To jsou mince lásky, které mají větší cenu než bankovní poklady, jsou-li rozdány ve správný okamžik a s laskavostí.

Nikdo neodmítá přítele, ani neopovrhne pomocným gestem.

Měj tu čest a staň se stavitelem lepšího světa a šťastnější společnosti.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Objeví-li se na tvé cestě nesnáze, které ti brání v chůzi, neztrácej čas. Zvolni krok a obejdi překážku.

Když nepředvídaný problém ohrožuje tvou rovnováhu, netruchli. Zklidni vzpouru v sobě a snaž se záležitost vyřešit dle svých možností.

Jestliže někdo, koho miluješ, změnil svůj vztah k tobě, nebo tě opustil, zůstaň klidný. Vzbouřenec a dezertér svým pobouřeným chováním již ztratili rozum. Setrvej v míru.

To, co ztrácíš nyní, získáš v budoucnu.

Chováš-li se správně, pak ať se objeví cokoliv, vše poslouží tvému budoucímu životu.

Joanna de Angelis, Šťastný život

Neobyčejny člověk

Divaldo Pereira Franco se narodil 5. 5. 1927 ve městě Feira de Santana, Bahia, Brazílie. Už 64 let se věnuje výchově dětí z nejchudší sociální vrstvy na okraji Salvadoru de Bahia. Je uznáván za jednoho z největších  současných médií a lektorů v oblasti spiritismu.

Zúčastnil se více než 13000 konferencí ve více než 2000 městech Brazílie a v 65 zemích všech kontinentů. Vždy přitahoval široké publikum svými angažovanými projevy reagujícími na nejrůznější oblasti lidských a duchovních problémů. Pětkrát hovořil  v OSN ve Washingtonu a ve Vídni, a také na 22 univerzitách v Severní Americe a v Evropě.

Divaldo obdržel více než 600 ocenění od kulturních, sociálních, náboženských, politických a vládních institucí v mnoha zemích. Mimo jiné se stal nositelem titulu “Velvyslanec světového míru” (Švýcarsko, 2005) a ”Velvyslanec dobra ve světě” (Anglie, 2008).

Vydal 257 knih v celkovém nákladu 8 miliónů výtisků. 104 titulů bylo přeloženo do 17 jazyků (němčiny, albánštiny, katalánštiny, španělštiny, esperanta, francouzštiny, holandštiny, maďarštiny, angličtiny, italštiny, norštiny, polštiny, češtiny, turečtiny, ruštiny, švédštiny a Braillova písma). Jeho práce zahrnují širokou škálu témat: filosofických, historických, psychologických, psychiatrických a také témata pro děti. Výtěžek z prodeje jeho děl a autorských práv patří  “Mansão do Caminho”.

“Mansão do Caminho” je dobročinná společnost založená v roce 1952 v Salvadoru de Bahia Divaldem Francem a Nilsonem Pereirou de Souza. Tato společnost je dnes pozoruhodný vzdělávací komplex 52 budov o rozloze 83000m2 v jednom z nejchudších předměstí Salvadoru. Každý den cca 3000 dětí a mladých lidí z chudých rodin navštěvuje toto zařízení. Vedle mateřských, základních a středních škol zahrnuje i zdravotnické středisko, porodnici a laboratoř pro  klinická vyšetření.  Společnost “Mansão do Caminho” organizuje i různé společenské a vzdělávací aktivity např. práci s počítačem, výrobu keramiky aj.

Dosud více než 35000 dětí využilo možnost navštěvovat třídy a dílny “Mansão do Caminho”. Fond, který zajišťuje chod instituce, je financovaný hlavně z prodeje knih a CD zaznamenaných v průběhu konferencí, seminářů a rozhovorů s Divaldem.

Více informací o Divaldu Francovi a jeho činnosti naleznete na:

http://www.mansaodocaminho.com.br/

Život nikdy nekončí, je věčným pramenem a smrt je jen nejasným působením iluzí.

Velká řeka teče svou vlastní cestou než dosáhne oceánu. Podobně duše prochází stejně rozmanitými cestami a prochází rozdílnými stupni, tu a tam obdržíc nové přítoky vědění, posiluje svou osobnost a zdokonaluje své vlastnosti než dosáhne Oceánu věčné Moudrosti.

Uzavření našich pozemských očí je tak jednoduchou věcí.

Opuštění fyzického těla nevyřeší základní otázky osvícení, stejně jako změna oblečení nemá nic dočinění s hlubokými otázkami ohledně života a osudu.

Ach, cesty duše, tajemné stezky srdce! Člověk je musí projít celé předtím než bude čelit konečnému hodnocení Věčného života. Je pro vás nezbytné prožít všechny jejich konflikty a plně je znát v dlouhém procesu spirituálního pokroku.

Jak dětinské je přestavovat si, že pouhé „zatažení opony“ by vyřešilo transcendentální otázky Nekonečna.

Jeden život je pouze jedním dějstvím.

Jedno tělo – oděvem.

Jedno století – dnem.

Jeden úkol – zkušeností.

Jedno vítězství – akvizicí.

Jedna smrt – dechem renovace(obnovy).

Kolik životů, kolik těl, kolik století, kolik úkolů, kolik vítěství, kolik smrtí je nám ještě přisouzeno?

A přesto budou náboženští filozofové mluvit o konečných soudech a neměnných rozsudcích!

Bohužel všude nacházíme studenty doktríny, kteří jsou spirituálními analfabety!

Člověka stojí vstoupit do Školy Evangelia mnoho úsilí a je téměř vždy přijat podivným způsobem – ocitá se sám se svým Mistrem, zápasíce s těžkým předmětem, učíce se v neviditelné třídě, navštěvujíce dlouhé hodiny plné nevyřčených slov.

Dlouhá, předlouhá je tedy naše svízelná cesta. Zde vám naše skromné snahy přinášejí pouze záblesk této základní pravdy.

Mluvím k vám jako anonymní přítel, v anonymitě, která pramení z bratrské lásky. Velká většina lidstva se podobá křehké schránce, která ještě nemůže obsáhnout celou pravdu. Proto se omezujeme na vyjádření pouze samotného hlubokého zážitku v jeho kolektivních hodnotách. Nebudeme nikoho mučit myšlenkou Věčnosti. Nechme schránky nejdříve zesílit. Věnujeme tedy tento stručný záznam nedočkavým duchům našich bratrů snažících se o jejich spirituální pokrok, kteří stejně jako my vědí, že „vítr vane, kam chce“.

A nyní, mí přátelé, nechme mé díky dopadnout na tento papír a odtud stoupat a přecházet ve velké ticho soucitu a vděčnosti. Náklonnost, vděk, láska a radost sídlí v duši. Buďte si jisti, že v nitru(hloubce) té mé cítím tyto pocity směrem k vám.

Bůh vám žehnej.

 Andre Luiz

Úvod z knihy Náš domov od Andrea Luize tlumočené Chico Xavierem.

(Náš domov je prvním dílem z 12 knih napsáných Andreem Luizem prostřednictvím Chico Xaviera, které byly publikovány pod jménem “Život v duchovním světě”. Každý díl přináší nějaká objasnění o podmínkách duše v duchovním životě, o kontaktech obou světů a o jejich omezeních, o procesech inkarnace a smrti, o procesech obsese atd.)

Nenahrazuj klid a mír tvého zítřejšího svědomí dnešním korumpujícím požitkářstvím.

Co není morální, to nikdy nepřinese harmonii. Prchavé pomine rychle jako opar, zanechávaje kyselost neuspokojení a stín výčitek svědomí.

Raději měj žízeň, než abys později litoval.

To, co jsi nezakusil, tě nerozruší, protože to, co ti schází nyní, přispěje v budoucnu blahodárně k tvému uspokojení.

Joanna de Angelis, Šťastný život.