Život nikdy nekončí, je věčným pramenem a smrt je jen nejasným působením iluzí.

Velká řeka teče svou vlastní cestou než dosáhne oceánu. Podobně duše prochází stejně rozmanitými cestami a prochází rozdílnými stupni, tu a tam obdržíc nové přítoky vědění, posiluje svou osobnost a zdokonaluje své vlastnosti než dosáhne Oceánu věčné Moudrosti.

Uzavření našich pozemských očí je tak jednoduchou věcí.

Opuštění fyzického těla nevyřeší základní otázky osvícení, stejně jako změna oblečení nemá nic dočinění s hlubokými otázkami ohledně života a osudu.

Ach, cesty duše, tajemné stezky srdce! Člověk je musí projít celé předtím než bude čelit konečnému hodnocení Věčného života. Je pro vás nezbytné prožít všechny jejich konflikty a plně je znát v dlouhém procesu spirituálního pokroku.

Jak dětinské je přestavovat si, že pouhé „zatažení opony“ by vyřešilo transcendentální otázky Nekonečna.

Jeden život je pouze jedním dějstvím.

Jedno tělo – oděvem.

Jedno století – dnem.

Jeden úkol – zkušeností.

Jedno vítězství – akvizicí.

Jedna smrt – dechem renovace(obnovy).

Kolik životů, kolik těl, kolik století, kolik úkolů, kolik vítěství, kolik smrtí je nám ještě přisouzeno?

A přesto budou náboženští filozofové mluvit o konečných soudech a neměnných rozsudcích!

Bohužel všude nacházíme studenty doktríny, kteří jsou spirituálními analfabety!

Člověka stojí vstoupit do Školy Evangelia mnoho úsilí a je téměř vždy přijat podivným způsobem – ocitá se sám se svým Mistrem, zápasíce s těžkým předmětem, učíce se v neviditelné třídě, navštěvujíce dlouhé hodiny plné nevyřčených slov.

Dlouhá, předlouhá je tedy naše svízelná cesta. Zde vám naše skromné snahy přinášejí pouze záblesk této základní pravdy.

Mluvím k vám jako anonymní přítel, v anonymitě, která pramení z bratrské lásky. Velká většina lidstva se podobá křehké schránce, která ještě nemůže obsáhnout celou pravdu. Proto se omezujeme na vyjádření pouze samotného hlubokého zážitku v jeho kolektivních hodnotách. Nebudeme nikoho mučit myšlenkou Věčnosti. Nechme schránky nejdříve zesílit. Věnujeme tedy tento stručný záznam nedočkavým duchům našich bratrů snažících se o jejich spirituální pokrok, kteří stejně jako my vědí, že „vítr vane, kam chce“.

A nyní, mí přátelé, nechme mé díky dopadnout na tento papír a odtud stoupat a přecházet ve velké ticho soucitu a vděčnosti. Náklonnost, vděk, láska a radost sídlí v duši. Buďte si jisti, že v nitru(hloubce) té mé cítím tyto pocity směrem k vám.

Bůh vám žehnej.

 Andre Luiz

Úvod z knihy Náš domov od Andrea Luize tlumočené Chico Xavierem.

(Náš domov je prvním dílem z 12 knih napsáných Andreem Luizem prostřednictvím Chico Xaviera, které byly publikovány pod jménem “Život v duchovním světě”. Každý díl přináší nějaká objasnění o podmínkách duše v duchovním životě, o kontaktech obou světů a o jejich omezeních, o procesech inkarnace a smrti, o procesech obsese atd.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *