Ten, kdo Divalda Pereiru Franca nezná a přečte si poprvé jeho životopis, si často může klást otázky: Je to pravda? Jak je to možné? Kde, kdy a jak to začalo?

V přání k Divaldovým 85. narozeninám od Suely Caldas Schubertové Divaldovi z roku 2012 a ve knize Divaldo Franco, Mladík, který zvolil Lásku napsané Anitou Marií Rosas Baptist nacházíme některé z odpovědí na tyto otázky.

Divaldo se narodil v katolické rodině, byl šťastným a veselým dítětem a miloval hudbu  přírody a žalmy, i když neměl žádné radio. Ve 4 letech uviděl Divaldo poprvé ducha milé a láskyplné dámy, která se objevila, aby ho utěšila pokaždé, když měl astmatický záchvat. Představila se jako “Přátelský duch”. Tak se probudila Divaldova mediumita. A ačkoli se posléze jeho dětství dá považovat za úplně běžné dětství normálního kluka, míval i zlé sny a zneklidňující vize pod vlivem nešťastných duchů.
“Přátelský duch” odhalil svoji identitu až roku 1945. Je to Joanna de Angelis, jeho duchovní učitelka.

Jako dospělý byl Divaldo přiveden ke spiritismu a začal praktikovat mediumitu pod vedením jeho rádkyně Joanny de Angelis. Ve 20 letech započal svůj úkol coby řečník. 27. března 1947, ve městě Aracaju, před zraky diváků očekávající jeho řeč, váhající a nejistý, uslyšel hlas, který mu řekl: “Mluv, já budu mluvit za tebe a s tebou.” To promluvil duch Humberta de Campose (Brazilského spisovatele žijího v letech 1886-1934), vyzívající ho, aby začal jeho misi rozšiřování Kristova evangelia a spiritismu. Divaldo tedy povstal a promluvil. A od té doby nikdy nepřestal přednášet. Již 66 let mluví ve jménu dobra a míru.

16. února 1949 medijně napsal(psychografoval) svojí první zprávu, která byla podepsaná duchem Marca Prisca. Divaldo Franco popisuje tuto událost takto: Po tom, co cítil ostrou bolest v ruce a jistý neklid, promluvil se svými duchovními přáteli, kteří ho doprovodili do Veigova domu a navrhli mu, aby vzal tužku a papír. Divaldo poslechl a začal velmi rychle psát… A i v tomto případě píše doteď a pokračuje tak ve své misy. Ke dnešnímu dni Divaldo medijně napsal 258 knih podepsaných 211 duchovními autory.
Většina prací byla napsána pod vedením Joanny de Angelis, která zdůrazňuje sebepoznání a každodení uplatnění mravní nauky bratrské lásky, obsažené v Evangeliu a spiritistické doktrýně, a povzbuzuje čtenáře, aby čelili problémům všedního dne praktičtějším a optimističtějším způsobem.

Divaldův život je neoddělitelně spojený se životem jeho přítele a bratrance Nilsona Pereiry de Souza. S ním roku 1952 založili oraganizaci Mansão do Caminho. Divaldo líčí, že když roku 1948 cestoval s Nilsonem vlakem a sledoval scenérii za oknem, měl vizi, ve které viděl sám sebe pohybující se po velké oblasti s mnoha stromy, několika budovami a skupinou dětí okolo starého muže. “Když jsem se k tomuto muži přiblížil, otočil se a já si uvědomil, že jsem to já sám, i když starší…”, popisuje Divaldo a pokračuje: “Přijeli jsme do Salvadoru a šli jsme na běžné mediumické sezení, kde se mě Joanna de Angelis, stále ještě se představující jako “Přátelský duch”, zeptala, jestli bych se nechtěl věnovat vzdělávání sirotků, protože je tento úkol součástí mého programu duchovní evoluce…” A tak, jak říká, se zrodilo Mansão do Caminho.

Poslední roky Divaldo cestuje průměrně 230dní v roce, aby přednášel na seminářích v Brazílii i po celém světě. Divaldův život je směsí přeplněných  přednášek posluchači; rozhovorů s novináři i lidmi na ulicích (ovládá několik jazyků); neustávajího studia; medijních sezení; medijního psaní; duchů projevujících se skrze jeho mediumitu; vznešených duchů, kteří ho obklopují; spirituálního léčení; jeho slov utěšujících psychické i fyzické bolesti; práce pro děti, které se rodí, vyrůstají a vzdělávají v jeho oraganizaci; mnoha přátel; spiritistického hnutí; stovek dobrovolníků a mnoha dalšího.
Od roku 1947 do 2010 navšívil 976 měst (z toho 397 mimo Brazílii) v 65 zemích světa, procestoval 13702687 km (což představuje 41 cest na Měsíc) a přednesl okolo 13000 přednášek. Jen pro představu, během své letošní cesty po Evropě mezi 5. květnem a 13. červnem navštíví 17 zemí a přednáší v 27 městech.

Během své letošní návštěvy Curychu mu byla položena otázka, zda-li ve svých 86 letech cítí unavený? Na což mladistvě odpověděl: “Cítím se osvěžován radostí ze života.” A to i přes jeho pro nás nepochopitelný způsob života, protože spí pouze 4 hodiny deně a každý den až do časných ranních hodin medijně píše knihy, i když má ten den přednášku.
Tento rok je již dvacátým třetím, ve kterém má přednášku i v České republice, v Praze a/nebo v Brně. Ve svém rozhovoru z Magazínu Meduňka z června loňského roku nám odhaluje svoji náklonnost a oddanost naší zemi.

Být s Divaldem a naslouchat mu je jako dar z nebes: citíme veselí, štěstí a lásku. Momenty s ním jsou prosyceny jeho moudrostí, jeho slovy plnými lásky a ozářeny jeho vysokými psychickými vibracemi. Cítíme se obnoveni, optimističtí a šťastní.
Za to, za všechno, i za to ostatní, pro co se v tomto článku již nenašlo místo, bychom ti chtěli Divaldo poděkovat.

Děkujeme.
Skupina Allan Kardec Praha

Neobyčejny člověk

Divaldo Pereira Franco se narodil 5. 5. 1927 ve městě Feira de Santana, Bahia, Brazílie. Už 64 let se věnuje výchově dětí z nejchudší sociální vrstvy na okraji Salvadoru de Bahia. Je uznáván za jednoho z největších  současných médií a lektorů v oblasti spiritismu.

Zúčastnil se více než 13000 konferencí ve více než 2000 městech Brazílie a v 65 zemích všech kontinentů. Vždy přitahoval široké publikum svými angažovanými projevy reagujícími na nejrůznější oblasti lidských a duchovních problémů. Pětkrát hovořil  v OSN ve Washingtonu a ve Vídni, a také na 22 univerzitách v Severní Americe a v Evropě.

Divaldo obdržel více než 600 ocenění od kulturních, sociálních, náboženských, politických a vládních institucí v mnoha zemích. Mimo jiné se stal nositelem titulu “Velvyslanec světového míru” (Švýcarsko, 2005) a ”Velvyslanec dobra ve světě” (Anglie, 2008).

Vydal 257 knih v celkovém nákladu 8 miliónů výtisků. 104 titulů bylo přeloženo do 17 jazyků (němčiny, albánštiny, katalánštiny, španělštiny, esperanta, francouzštiny, holandštiny, maďarštiny, angličtiny, italštiny, norštiny, polštiny, češtiny, turečtiny, ruštiny, švédštiny a Braillova písma). Jeho práce zahrnují širokou škálu témat: filosofických, historických, psychologických, psychiatrických a také témata pro děti. Výtěžek z prodeje jeho děl a autorských práv patří  “Mansão do Caminho”.

“Mansão do Caminho” je dobročinná společnost založená v roce 1952 v Salvadoru de Bahia Divaldem Francem a Nilsonem Pereirou de Souza. Tato společnost je dnes pozoruhodný vzdělávací komplex 52 budov o rozloze 83000m2 v jednom z nejchudších předměstí Salvadoru. Každý den cca 3000 dětí a mladých lidí z chudých rodin navštěvuje toto zařízení. Vedle mateřských, základních a středních škol zahrnuje i zdravotnické středisko, porodnici a laboratoř pro  klinická vyšetření.  Společnost “Mansão do Caminho” organizuje i různé společenské a vzdělávací aktivity např. práci s počítačem, výrobu keramiky aj.

Dosud více než 35000 dětí využilo možnost navštěvovat třídy a dílny “Mansão do Caminho”. Fond, který zajišťuje chod instituce, je financovaný hlavně z prodeje knih a CD zaznamenaných v průběhu konferencí, seminářů a rozhovorů s Divaldem.

Více informací o Divaldu Francovi a jeho činnosti naleznete na:

http://www.mansaodocaminho.com.br/

Jedno z nejdůležitějších poselství knih Allana Kardeca zní:

“Bez milosrdenství není spasení”

, které nám připomíná, že to není příslušnost k církvi, naše slova, přesvědčení, to, zda-li komunikujeme s duchy, ba dokonce ani víra v Boha, co určuje, budeme-li mít právo na posmrtný život v blaženosti, ale pouze dobré činy, které na své cestě vykonáme.

Abychom netápali v nejistotě, co si máme pod tímto relativně abstraktním pojdem představit, Kardecova Kniha duchů nám přináší i vysvětlení významu slova milosrdenství (ot. 886):
“Laskavost ke každému, shovívavost k nedokonalostem ostatních a odpuštění urážek.”

Je to právě a jedině dodržování tohoto principu, které určuje správného spiritistu.

Pavel Beran

Násilníci skončí odstraňováním jeden druhého, nebo sami sebe.

Mírový postoj vyřeší jakoukoliv situaci války, když bojujícím velí láska.

Veškeré úsilí o mír by mělo být vynaloženo na příčinu, která spor rozpoutala.

Je-li důvodem násilí, pak jen jeho protilék – moudrost – jej přemůže.

Klidná osoba ztiší jinou, dva lidé změní chování celé skupiny, která může usměrnit společenství a tak dále.

Vykonej svůj podíl v překonávání násilí.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

218. si vtělený duch stopy pojmů a vědomostí, které získal v předešlých existencích?

“Zůstane mu jistá neurčitá vzpomínka, která mu poskytne to, co se nazývá vrozené pojmy¹.”

– Teorie o vrozených pojmech není tedy lichá?       

“Není; vědomosti, získané v každém životě, se neztrácí. Když je duch osvobozen od hmoty vždy si pamatuje co se naučil. Ve vtělení může část na čas zapomenout, ale skryté vnitřní vědomí, které si udržuje o všem, co kdy věděl, mu stále pomáhá v jeho pokroku. Bez této intuice by vždy musel začínat od úplného začátku. V každé nové existenci pokračuje duch v bodě, kam došel ve svém předešlém životě”

219. V takovém případě, musí být veliké spojení mezi dvěma následujícími životy?

“Toto spojení není vždy tak úzké, jak byste mohli předpokládat; neboť podmínky těchto dvou životů jsou často velmi rozdílné, a mezidobí mezi nimi mohl duch učinit značný pokrok”

220. Jaký je původ mimořádných schopností u jednotlivců, kteří bez jakéhokoli předchozího studia znají, zdá se intuitivně, určité oblasti lidského poznání, jako jazyky, aritmetiku, atd.?

“Vzpomínky na minulost; výsledek pokroku učiněného duší, o kterém ale nemá v současné době žádné povědomí. Odkud jinud by mohly intuice přicházet? Tělo se mění, ale duch ne, i když si změní své roucho.”

221. Když se tělo mění, můžeme ztratit některé intelektuální vlohy, např. vkus pro umění?

“Ano, když  jste tuto schopnost poskvrnili, nebo když  jste jí zneužívali. Také může intelektuální schopnost potlačena během celé existence, protože si duch přeje procvičit jinou schopnost, která nemá žádné spojeni s tou, která v takovém případě zůstává latentní, aby se znovu mohla projevit v další existenci.”

Z Knihy duchů Allana Kardeca

1 Bohužel si nejsem jistý s českým termínem pro tento pojem. V angličtině “innate idea” (http://en.wikipedia.org/wiki/Innatism). (pozn. překladatele)

Působí duchové na naše myšlenky a na naše skutky?

“V tomto ohledu je jejich vliv větší než míníte; nebot‘ často jsou to oni, kteří vás řídí”.

Máme myšlenky, které jsou naše  vlastní, a jiné, které nám jsou vnuknuty?

“ Vaše duše je duch, který myslí; víte, že máte současně najednou o tom samém předmětu vícero myšlenek, často docela protikladných jedněch k druhým; tak tedy mezi nimi jsou vždy některé vaše, a některé naše; to přivádí do nejistoty, poněvadž máte dvoje ideje, které si odporují”.

Jak rozeznáme myšlenky, které jsou naše vlastní, od těch, které nám jsou vnuknuty?

“ Když se vám vnukne nějaká myšlenka, je to tak, jakoby jakýsi hlas  k vám mluvil. Vlastní myšlenky jsou obyčejně ty nejprvnější. Ostatně vám na tomto rozeznání mnoho nezáleží, a často je i prospěšné to nevědět: člověk jedná svobodněji. Když se odhodlá  k dobrému, tak to udělá samovolněji. Když se vydá na zlou cestu, tak má tím větší odpovědnost”.

Můžeme se osvobodit od vlivu duchů, kteří  nás poňoukají k zlému?

“ Ano, nebot‘ se spojí jen s těmi, kteří je přivolají svou žádostí, nebo kteří je přitahují svými myšlenkami”.

Když pocítíme jakousi úzkost a nevýslovný stesk, nebo vnitřní spokojenost bez známé příčiny, závisí to jedině na tělesné povaze?

“Je to skoro vždy skutek kommunikace (sdělení), jež obdržíte bez vašeho vědomí od duchů, nebo které jste obdrželi od nich ve snu“.

(Otázky kladené Allanem Kardekem vyšším duchům, kteří pracovali na kodifikaci spiritistického učení. Z Knihy duchů, kap. IX)

Je duch nahý nebo je, jak tomu jiní chtějí, zabalen jakousi substancí?

“Duch je zahalen pro tebe v jakousi mlhavou podstatu, která je ale pro nás ještě velmi hrubá; ale přesto umožňující vznést se do vzduchu a přenést se kam chce“.

Jako zárodek ovoce je zahalen zárodkovou blánou (péripermem), tak je také duch zahalen jistým rouchem, které se může podobně nazvat rouchem duše, (périspritem).

Odkud bere duch své polohmotné roucho?

“ Z obecné tekutiny (fluida) každého světa. Z této příčiny to není stejné ve všech světech. Když duch přechází z jednoho světa do druhého, změní roucho, jako vy měníte šatstvo“.

Když tedy duchové, kteří obývají vyšší světy, přicházejí k nám, vezmou na sebe hrubší roucho?

“Je třeba, aby se oděli vaší hmotou, to jsme vám už řekli“.

Vezme polohmotné roucho ducha na sebe určitou podobu a lze ji pozorovat?

“Ano, bere podobu dle libosti ducha, a tak se stává, že se vám zjeví někdy ve snu nebo ve stavu bdícím,  a pak ho můžete spatřit a dokonce se ho i dotknout“.

(Otázky kladené Allanem Kardekem vyšším duchům, kteří pracovali na kodifikaci spiritistického učení. Z Knihy duchů, kap. I)

*Některá další pojemenování pro perisprit užívaná v různých zemích a v různých dobách různými autory:

Kha nebo BaÏ  (Egypt)

Ochéma  (Řecko)

Eidolon (Pythagoras, Řecko)

Linga-sharîra (Indie v Rig-Véda)

Kama-Rupa (Indie, Hindové)

Tělo aerifome (Konfucius, Čína)

Nephesh  (Hebrejci)

Duchovní tělo neboli Nezničitelno (Pavel z Tarsu, křesťanství)

Astrální tělo neboli Evestrum  (Paracelsus, Švýcarsko)

Fluidické tělo (Leibniz, Německo)

Fluidický organismus  (Léon Denis, Francie)

Psychosoma  (André Luiz, Psychografie Chica Xaviera, Brazílie)

Fyziologická duše (Emmanuel, Psychografie Chica Xaviera, Brazílie)

Biologický organizační model (Dr. Hernani G. de Andrade, Brazílie)

Bioplasmatické tělo (sovětští vědci)

Morfogenetické pole (Dr. Rupert Sheldrake, Anglie)

Energetické neboli éterické tělo (někteří současní vědci)