Bytosti, které tímto způsobem vstoupili v komunikaci s námi, se sami označují, jak již bylo řečeno, jménem duchové nebo geniové a alespoň někteří z nich náleželi lidem, kteří žili na zemi. A říkají, že tvoří spirituální svět, stejně jako my během našeho pozemského života tvoříme svět tělesný.

Nyní stručně shrneme nejdůležitější body nauky, které nám předali(přinesli), abychom mohli snadněji odpovědět na některé námitky.

„Bůh je věčný, neměnný, nehmotný, jedinečný, všemocný, svrchovaně spravedlivý a dobrý.“

„On stvořil vesmír, který obsahuje všechny oživené i neoživené, hmotné i nehmotné bytosti.“

„Hmotné bytosti tvoří viditelný nebo hmotný svět a nehmotné bytosti svět neviditelný či spirituální, jinak řečeno svět duchů.“

„Svět duchů je svět normální, prapůvodní(prvotní), věčný, předcházející a všepřežívající.“

„Hmotný svět je pouze druhotný; může přestat existovat nebo by vůbec nemusel existovat bez změny podstaty spirituálního světa.“

„Duchové na sebe dočasně berou pomíjivé hmotné roucho, jehož zničením v okamžiku smrti znovu získávají svobodu.“

„Mezi rozličnými druhy hmotných bytostí zvolil Bůh lidské pokolení pro vtělení duchů, kteří dosáhli určitého stupně vývoje; který mu dává morální a intelektuální nadřazenost nad ostatními.“

„Duše je vtělený duch, jehož tělo je pouze jeho roucho(obal).“

„V člověku se nalézají tři věci(člověk se skládá ze tří věcí) – 1. Tělo, nebo materiální bytost podobné zvířatům a oživováno stejný vitálním principem.; 2. Duše, nebo nehmotná bytost, duch vtělený v těle; 3. Spojení, které sjednocuje(spojuje) duši s tělem, mezičlánek mezi hmotou a duchem.“

„Člověk tedy má dvojí podstatu: tělem se podílí na přírodě zvířat(živočichů), jejichž má instinkty; duší se podílí na přírodě duchů.“

„Spojení, nebo perispirit, které pojí tělo s duchem, je druhem polohmotného obalu(roucha). Smrt je zničení pouze nejhrubšího roucha, tedy fyzického těla; duch si zachovává své druhé roucho, které utváří éterické tělo, v normálním stavu pro nás neviditelné, které se ale může stát příležitostně viditelným a dokonce i hmatatelným, jak se stává během zjevení (apparací).“

Duch tedy není abstraktní, nedefinovanou(neurčitou) bytostí, pojmutelnou pouze našimi myšlenkami(myslí); je bytostí reálnou, ohraničenou(omezenou), která může být v některých případech patrná pro náš zrak, sluch a hmat.“

„Duchové patří do rozdílných tříd a nejsou si navzájem rovni ani mocí, ani inteligencí, ani mravností(morálkou). Ti nejvyššího řádu se liší od druhých svojí dokonalostí, vědomostmi a jejich
blízkostí(přiblížením se) k Bohu, spolu s čistotou jejich citů a láskou k dobrému. Toto jsou andělé nebo čistí duchové. Zbylé třídy se více a více vzdalují této dokonalosti; duchové nižších tříd nejvíce tíhnou k našim nízkým(základním) touhám: nenávisti, závisti, žárlivosti, pýše atd.; nacházejí potěšení(vyžívají se) ve zlu. Mezi nimi jsou i duchové, kteří nejsou ani opravdu dobří, ani opravdu zlí, kteří jsou spíše nepříjemní(otravní) a intrikářští než zákeřní. Ve své podstatě zlomyslní a nerozumní, takoví jsou pošetilí a lehkovážní(rozpustilí) duchové.“

„Duchové nepatří věčně ke stejné třídě. Všichni se polepšují(zlepšují), procházejíce skrz různé stupně duchovní hierarchie. Toto polepšení probíhá skrze vtělení, kterým jedni musí projít kvůli pokání, jiní kvůli poslání. Pozemský život je zkouška, kterou se musí podrobit mnohokrát, než dosáhnou úplné dokonalosti; je to druh síta či očistce, ze kterého vycházejí více či méně očištění.“

„Když duše opustí tělo, vrátí se zpět do říše duchů, odkud přišla, aby po uplynutí delšího či kratšího období, během kterého je putujícím duchem, začala nový hmotný život.“

„Protože duch musí projít mnoha vtěleními, všichni jsme již prožili mnoho životů a mnoho jich ještě prožijeme, více či méně dokonalých, na této zemi nebo na jiných světech.“

„Duchové se vtělují vždy do lidského pokolení(rasy); bylo by chybou věřit, že se duše nebo duch mohli vtělit do těla zvířete.“

„Všechny duchovy hmotné existence jsou progresivní a nikdy retrográdní(zpětné), ale rychlost pokroku závisí na úsilí vynaložením k dosažení dokonalosti.“

„Vlastnosti duše jsou vlastnostmi v nás vtěleného ducha; dobrý člověk je tedy vtělením dobrého ducha a člověk špatný vtělením ducha nečistého.“

„Duše měla svou vlastní individualitu před svým vtělením a zachovává si ji i po svém odloučením od těla.“

„Při svém návratu do světa duchů nalezne duše všechny, které znala na zemi a nakonec si vzpomene na všechny její předchozího existence spolu se vším dobrým i špatným, co učinila.“

„Vtělení duchové jsou pod vlivem hmoty; člověk, který tento vliv překoná skrze pozvednutí a očištění jeho duše, se přibližuje dobrým duchům, mezi které bude jednoho dne patřit. Kdo se ale nechá ovládat nízkými touhami(vášněmi), kdo se bude těšit z uspokojování jeho hrubých(vulgárních) choutek, přibližuje se k duchům nečistým, protože nechává převládnout svoji zvířecí přirozenost(podstatu).“

„Vtělení duchové obývají rozdílné světy ve vesmíru.“

„Duchové nevtělení nebo putujíc neobývají žádnou stálou ani omezenou oblast. Jsou všude, ve vesmíru, okolo nás, pozorují nás a stýkají se s námi neustále. Tvoří neviditelnou populaci, která se kolem nás neustále pohybuje.“

„Duchové bez ustání působí na morální svět a dokonce i na svět fyzický; působí jak na hmotu, tak na myšlenku a jsou tak jednou z přírodních sil, jsou tak příčinou příčinou mnoha dosud nevysvětlených nebo špatně vysvětlených jevů, které nemůžou najít rozumné vysvětlení jinde než ve Spiritismu.“

„Interakce mezi duchy a lidmi probíhá neustále. Dobří duchové nás povzbuzují k následování cesty dobra, podporují nás při zkouškách života a pomáhají nám snášet je s odvahou a odevzdaností(oddaností); zlí duchové nás svádějí ke špatnému: je jim potěšením vidět nás podlehnout a padnout na jejich úroveň.“

„Komunikace duchů s lidmi je buď okultní(skrytá) nebo přímá(zjevná). Skrytá komunikace probíhá dobrý nebo špatným vlivem, který na nás mají bez toho, abychom o tom věděli; je na nás rozlišit(rozpoznat) dobré inspirace od špatných. K přímým komunikacím dochází písmem, řečí nebo jinými fyzickými manifestacemi, nejčastěji prostřednictvím media, která slouží duchům(jim) jako nástroje.“

„Duchové se projevují(objevují, manifestují) buď spontálně nebo po vyvolání. Každý duch se dá vyvolat, ať už oživoval neznámého člověka nebo nejvýznamnější osobnost, bez ohledu na to v jaké době žil; ti našich příbuzných, našich přátel nebo nepřátel; můžeme od nich obdržet, psanými nebo slovními komunikacemi, rady, informace o jejich současné záhrobní situaci, jejich názor na nás a jakékoliv jiné odhalení, které je jim dovoleno učinit.“

„Duchové jsou přitahováni podle jejich sympatií k morálním kvalitám skupin, které je vyvolávají. Vyšší duchové se těší z přítomnosti na seriózních setkáních, kde panuje láska k dobrému a upřímná touha po ponaučení a zlepšení(sebezlepšení). Jejich přítomnost odstrašuje duchy nižších řádů, kteří v kontrastu k nim, nacházejí volný přístup a svobodu v konání mezi lehkovážnými osobami, které dohromady svedla pouhá zvědavost, a kdekoli se setkávají se zkaženými(zkaženými) instinkty. Od nich se nedají očekávat dobré rady ani užitečná ponaučení(informace), neměli bychom očekávat nic jiného než marnivosti, lži, zlomyslné žerty nebo balamutění(mystifikace); často přijímají jména vážených osob, aby nás snáze oklamali.“

„Je velmi jednoduché rozlišit dobré a špatné duchy. Řeč duchů vyšší úrovně je neustále vážená, ušlechtilá(vznešená), naplněná nejvyšší mravností(morálkou) a bez nízkých vášní; jejich rady se vyznačují nejčistší a vždy cílí na naše polepšení a blaho lidstva. Komunikace duchů nízkých úrovní je naopak plná nesrovnalostí(rozporů) a jejich jazyk často obyčejný nebo dokonce hrubý. Jestli někdy pronesou věci dobré a pravdivé, mnohem častěji učiní falešná(nesprávná) a nesmyslná(absurdní) prohlášení, buď ze zlomyslnosti nebo nevědomosti. Zahrávají si s důvěřivostí a baví se na účet těch, kteří se jich ptají, lichotíce jejich marnivosti a chlácholíc jejich žádosti falešnými nadějemi. Zkráceně, poučné komunikace, v plném významu tohoto slova, se dají získat pouze v seriózních(vážných) centrech(kruzích), jejichž členové jsou sjednoceni důvěrným spojením(souladem) myšlenek směřujícím k dobru.“

„Morálka vyšších duchů se dá shrnout, stejně jako ta Kristova, v evangelické zásadě Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě; to znamená činit dobré skutky a vyvarovat se těch špatných. V této zásadě člověk nachází univerzální pravidlo chování i pro ty nejnepatrnější skutky.“

„Učí nás, že sobectví, pýcha a chtíč jsou vášně, které nás táhnou dolů k naší zvířecí podstatě, protože nás vážou ke hmotě; že ti, co se již zde na zemi sprostí hmoty zavržením světských marnivostí a skrze lásku k bližnímu, přibližují se povaze spirituální; že by se každý měl stát užitečným podle prostředků, které Bůh svěřil do našich rukou, aby nás zkoušel; že silní a mocní jsou povinni pomáhat slabším a chránit je; a ti, kteří zneužívají sílu a moc k utiskování bližního porušují zákon Boží. Nakonec((a) konečně)  nás učí, že ve světě duchů se nedá nic ukrýt, a že pokrytec bude prozrazen a jeho podlost odhalena; že nevyhnutelná a neustálá přítomnost těch, kterým jsme ublížili je jedním z trestů, které nás v duchovním světě očekávají; a že se nízký nebo vysoký stav duchů vážou tresty nebo požitky nám na zemi neznámé.“

„Na druhou stranu nás také učí, že neexistují neodpustitelné hříchy, žádné, které bychom nemohli odstranit pokáním(odčiněním). Člověk k tomu nachází prostředek v rozličných existencích, které mu umožňují, v závislosti na jeho touze(přání) a jeho snaze, pokračovat v pokroku k dokonalosti, jeho konečného cíli.“

Toto je shrnutí spiritistické doktríny(nauky), jak je obsažena v učeních Duchů(duchů vyšší úrovně). Podívejme se(zvažme) nyní na námitky, které proti ní byly vzneseny.

Tento souhrn je vzat z knihy: Allan KardecKniha Duchů – Předmluva, Oddíl VI. (Překlad: Pavel Beran)

2 Comments

  1. Anna Fialová
    Posted 07/07/2018 at 14:07 | Permalink

    Když se duchové s námi neustále stýkají, tak kdy se tedy reinkarnují? To by potom čekali na každého věčnost ! Přeci se mají po nějaké době ( delší či kratší ) opět vtělit do lidské hmotné schránky?!

    • Pavel Beran
      Posted 08/07/2018 at 00:42 | Permalink

      Lepší formulace by asi byla, že se s námi stýkají pokud/dokud mají tu možnost.
      Čas mezi reinkarnacemi (aspoň podle toho, co já jsem vyčetl) se řídí mnoha faktory a může být vše v rozmezí dnů (nevím přesně jaká je nejkratší možná doba, možná i nižší) až po staletí.
      Je dán především stavem duše, ale není tu jasná rovnice.
      Ti “nejlepší” z nás často mají staletí mezi inkarnacemi z důvodu, že to jednak nepotřebují a druhak, jak je občas zmíněno, že se často vracejí jen proto, aby přinesli velké změny, což není možné jinak než v delších časových intervalech.
      Ti “nejhorší” často musí strávit staletí v nižších zónách, kde trpí důsledky svých vlastních činů a mnohdy se musí, různými způsoby, dostat do alespoň rozumného stavu, aby se mohli znovuzrodit do často extrémně bolestivého života.
      Na přesnější popis, především té druhé možnosti (o té první se tolik nepíše), tu rozhodně není dostatek prostoru. Jsou o tom celé knihy (jedna z nejznámějších: Yvonne do Amaral Pereira/Camilo Candido Botelho – Memorias de um Suicida [=Paměti sebevraha])
      V průměru by to mělo být něco mezi lety a desetiletími, kde přesné číslo vždy záleží na individuálních potřebách a okolnostech. Takže někteří blízcí se mohou bez problémů setkat na druhé straně a naplánovat svůj další život opět spolu.
      Kritéria jsou vždy extrémně individualní a záleži na potřebách/zásluhách každého.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *