U člověka, který se rozhodne pro šlechetný život, nastává stálý niterní boj.

Na jeho mentálním poli  vypuknou ustavičné střety  jakoby dvou zběsilých armád.

Obvyklí válečníci – egoismus, pýcha, násilí a ctižádost se snaží zvítězit nad novými bojovníky, kterými jsou láska k bližnímu, pokora, mírumilovnost, odříkání.

Člověk se cítí rozpolcen a stísněn.

Na tomto drsném území však září světlo vyšší inspirace, která mu osvítí duši a pobízí ho, aby vytrval u svých  vznešených předsevzetí.

Investuj své ušlechtilé úsilí do životního boje a nevzdávej se.

Každý den odporu představuje jedno vítězství, až do okamžiku naprosté slávy.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Ziskuchtivá media nejsou jen ta, která požadují určitý plat. Zištnost se projevuje také ctižádostmi všeho druhu, na nichž se mohou zakládat osobní naděje. Toho se dovedou chopit podvodní duchové a kořistí značně z této převrácenosti, lichotíce podvodnými nadějemi těm, kteří se poddávají jejich závislosti. Mediumita je schopnost určená pro dobro a dobří duchové se straní každého, kdo by jí chtěl dosáhnout něčeho, co neodpovídá úmyslům Prozřetelnosti. Sobectví je neduhem společnosti. Dobří duchové bojují proti egoismu a nemůžeme předpokládat, že přicházejí, aby mu sloužili. Proto by bylo zbytečné zdržovat se déle u tohoto tématu.

Z  “Knihy  medií” od Allana Kardeca, kap. XXVIII.

Vášeň je vzpomínkou na zvířecí pud, který převláda v člověku.

Uvádí ho do nepředstavitelné trýzně, zotročuje ho a ničí jeho vznešené city.

Propukne, ničí jako nečekaná bouře, devastuje a pohlcuje vše, co jí klade odpor v jejím postupu.

Vyzývavě poblázní a bleskově zasáhne toho, kdo podlehne jejímu velení. Zanechává vždy „trosky“ pokud dosáhne vytýčeného, nebude-li přemožena stejným násilím jakého sama používala.

Je duší neovladatelných tužeb, pozůstatek primitivních instinktů, které by měl řídit rozum.

V tomto primitivním stavu je největším nepřítelem člověka, protože zdivočuje a ovládá.

Vedena disciplinovanou touhou po ušlechtilých cílech, promění se v hnací sílu, která dá život hrdinovi, vytrvalost mučedníkovi, křídla andělovi, krásu umělci a slávu bojovníkovi.

 Ovládni své nejhrubší city, potlačuj zlé sklony za pomoci správného uvážení, zaměřeného ke vznešeným cílům.

Proměň „ničivý oheň“ jež tě pohlcuje v sílu, která pohání k všeobecnému dobru.

Uniklá jiskra z nepozornosti vznítí dravý, ničivý požár, zatímco ovládané zhoubné plameny mohou tavit a zušlechťovat kovy, určené k prospěšnému a konečnému užívání.

Přemýšlej o vášni Alarica, nelítostného dobyvatele a jeho vrstevníka Augustina, osvoboditele.

Vzpomeň si na vášeň Nera, svévolného vládce a na jeho mistra-otroka Senecu,  kterého on nechal zabít.

Vášeň Heroda pro trůn a Ježíše k pravdě. Měli stejnou intenzitu, pouze síla této vášně byla řízená k opačným účelům.

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Uč se lekcemi života, ale především svými vlastními zkušenostmi, důvěřuj méně písním sirén, které svádí a stahují do propasti.

Když si opilec přeje osvobodit se od alkoholismu, najde daleko snadněji někoho, kdo mu podá další doušek, než aby našel toho kdo mu podá chléb.

Když chce kuřák zanechat kouření, jeho přátelé jej ironicky zesměšňují a naléhají, aby se i nadále trávil tabákem.

Když se toxikoman snaží oprostit od drog, tak mu trafikant vyhrožuje a vydírá ho.

Když se delikvent jakéhokoliv druhu snaží napravit, začnou se kolem něj hemžit takoví, kteří osnují pikle proti jeho snažení. Buď proto opatrný, měj pevnou vůli a dbej na své fyzické a morální zdraví.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Buď moudrý a investuj do budoucnosti.

Co prožíváš nyní, to vyplývá z tvé minulosti, kterou již nemůžeš napravit.

Ale to, co má následovat, závisí od toho, co konáš nyní.

Zatímco sklízíš účinky dávných činů, vytváříš následky  budoucnosti.

Tak jak zaseješ, tak i  sklidíš.

Tvůj osud je dobro. Jak jej dosáhnout záleží jen na tobě, prostřednictvím uspěchaného nebo opožděného jednání, obojí je proti vývoji.

Nikdo není předurčen k utrpení. To je jen následek nesprávného výběru.

Investuj do zítřka a budeš šťasten již nyní.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Navykni si pravdě.

Zvyk „bíle lží”, které se říká také nevinná nebo „společenská lež”, tě může strhnout do bažin špinavých lží, nadávání a stálých pomluv.

Jiskra rozžehne oheň, který roznítí velkými plameny požár.

Veliké zločiny mají původ v malých deliktech, nepostižených justicí, proměněných ve velké zlo.

Použij morální přísnosti proti sobě samému a vyvaruj se běžných zápletek.

Každá osoba zodpovídá sama za sebe a její činy jsou vryty v osobním svědomí.

Buď sebou samým ve stálém morálním pokroku.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Špatné svědomí se stane bičem politováníhodného utrpení tomu, kdo páchá zlo a tvoří nežádoucí součást nečestného života.

Všichni lidé s průměrnou schopností úsudku vědí, jak by se měli chovat a jak správně jednat, aby se stali úspěšnými ve snaze o zdravý život.

Chyba, která je průvodcem v učení, vede k lepší metodologii  při určování správného, v oblasti morálního chování přebírá vedoucí úlohu a zapříčiňuje následovně krátký či dlouhý účinek,dle vzniklého negativního vlivu.

Na Zemi, tváří v tvář eticko-sociálním povinnostem, které vyžadují jistý druh chování,

nezřídka na úkor reality, se stává, že individuum má dvojí chování: to, které se akceptuje a to, které bytost žije ve svém nitru.

Takový postoj rozpoutá emocionální potíže, které se mohou postupně proměnit v choromyslnost a nešťastné jednání.

Neunese náklad emocionální dichotomie, která ho pohltí. Individuum se utíká k neurotickými epizodám, upadá do chorobných stavů, které se časem zhorší v případě, že se neposkytne potřebná terapie a nenastane změna morálního chování.

V netělesném životě nabyde otázka špatného svědomí větších proporcí a daleko vážnějších aspektů.

Nemožnost, kterou prožívá viník, zakrýt spáchaný delikt a přítomnost nevinné oběti, která je-li vznešená a šlechetná ho neobviňuje, mu je nepopsatelným trýzněním.

Je-li však oběť na stejné úrovni chování, neschopná porozumět a odpustit, stane se neúprosným mstitelem a započne dlouhý proces kruté posedlosti, která se přenáší do budoucí inkarnace, o kterou viník usiluje, aby tak konečně zapomněl a rehabilitoval se…

Jednej vždy správně.

Neotravuj se výpary morálních chyb ani jakéhokoliv jiného původu.

Trp dnes nedostatkem takovým způsobem, abys nemusel trpět později za to, co jsi nepatřičně použil.

Chvilková radost nestojí za dlouhodobé výčitky svědomí.

Štěstí bez odříkání je jen třpytivý rozmar, který se promění ve zlý sen.

Vše pomine!

Je to doba, která ti časem přinese mír; ten, který ti nyní schází při tvých konfliktech.

Měj trpělivost, setrvávej v dobru a počestnosti.

Boží zákony jsou vepsány do lidského svědomí,  abychom věděli jak jednat, proč jednat a proč jednat vždy co nejlepším způsobem, dobrým pro všechny.

Proto se nekompromituj se špatnostmi, zločinem a neřestmi. Tak se osvobodíš již dopředu od viny.

Tvé chování bude pro tvé štěstí otázkou svědomí.

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Svazky krve nenastolí vždy svazky duchovní (mezi Duchy). Tělo pochází z těla, ale Duch nepochází z Ducha, protože Duch již existoval, než se vytvořilo tělo. Otec netvoří Ducha svému dítěti, dodává mu pouze tělesný šat (tělesné znaky). Ale musí pomáhat jeho rozumovému a mravnímu růstu, aby jeho dítě mohlo  postupovat. Duchové, kteří se rodí do stejné rodiny, především u blízkých příbuzných, jsou si nejčastěji navzájem sympatičtí. Duchové jsou spojeni dřívějšími vztahy, které se projevují sklony mezi těmito Duchy během pozemského života. Avšak také se může stát, že tito Duchové jsou si zcela cizí a jsou spojeni antipatií z minulosti, která se projevuje v pozemském soupeření, a která je pro ně zkouškou. Skutečná pojítka rodiny nejsou tedy příbuzenská, ale pojítka sympatií a společného myšlení, které spojuje Duchy před, během i po vtělení na Zemi. Z toho vyplíva, že dvě bytosti různých rodičů mohou být spíše bratry Duchem, než kdyby byli bratry jedné krve. Mohou přitáhnout jeden druhého, mohou se hledat a pak harmonicky spolu žít, zatímco dva bratři stejné krve se mohou vzájemně odpuzovat, jak to také často vidíme kolem sebe. To je morální problém, který může vyřešit pouze Spiritismus prostřednictvím nauky o reinkarnaci (znovuzrozování).

Jsou dva druhy rodin:  Rodiny podle duchovních pojítek a rodiny podle pojítek tělesných. První jsou trvalé, posilují se očišťováním a jsou věčné ve světě Duchů přes mnohá putování duše. Druhé se snadno ruší, podobně jako hmota, plynutím času vyhasínají a často se morálně rozcházejí již  během pozemského života. To chtěl Ježíš učinit srozumitelným, když pravil svým učedníkům: Hle, matka má a bratři moji, to je moje rodina podle pojítek Ducha, protože kdo činí vůli Otce mého, který je v nebesích, je mým bratrem, mou sestrou a mou matkou.

Nepřátelství jeho bratří je jasně vyjádřeno ve zprávě u Marka, protože jak praví, přišli ho chytit pod záminkou, že se zbláznil. Při zmínce o jejich příchodu, Ježíš, věda, jaké mají úmysly, mínil všechno samozřejmě jen z duchovního hlediska, když o svých učednících takto hovořil: “Zde jsou moji praví bratři”. Protože jeho matka byla s jeho bratry, zevšeobecnil svou nauku lapidárně. To však nikterak neukazuje, že chtěl říci, že jeho tělesná matka pro něho nic neznamená jakožto Duch, nebo že je k ní lhostejný. Jeho chování za jiných okolností dostatečně prokázalo opak.

Allan Kardec z knihy Evangelium dle spiritismu (Kapitola XIV)

Všeobecná platnost poučování Duchů

Pokud by spiritistická nauka (doktrína) byla  čistě lidským pojmem, pak by měla pouze znaky toho, kdo ji sestavil. Avšak nikdo na Zemi si nemůže osobovat právo, že pouze on má pravdu. Kdyby se Duchové, kteří ji zvěstovali, zjevovali pouze jednomu člověku, nic by nezaručovalo její původ. Věřilo by se pouze slovu člověka, který by prohlásil, že ji od nich obdržel. Pokud by takový člověk získal důvěru, mohl by sice také přesvědčit ve svém okolí stoupence a vytvořit nějakou skupinu, sektu,  nemohl by však  shromáždit  pro svou ideu celý svět.

Bůh si přál, aby toto nové zjevení přišlo k lidem cestou rychlejší a hodnověrnější. Proto pověřil Duchy, aby je roznesli od jednoho pólu k druhému, aby se zjevovali všude, aby každý měl to privilegium naslouchat jejich slovům. Jeden člověk může být oklamán, může klamat i sám sebe. Avšak to se nemůže stát, jestliže milióny vidí a slyší totéž. To je zárukou pro každého a pro všechny. Ostatně je možné zneškodnit jednoho člověka, či ničit a pálit knihy, ale je nemožné spálit Duchy. I kdyby byly zničeny knihy, pramen nauky by přece zůstal nevyčerpatelný, protože se nenachází na  této Zemi, ale prýští  všude a každý z něj může čerpat. I kdyby scházeli lidé k jeho šíření, zůstanou vždy Duchové, kteří mohou zasáhnout  každého, zatímco žádný člověk nikdy nedosáhne jich.

A skutečně, Duchové sami propagují tuto nauku prostřednictvím nesčetných médií, která podněcují na všech místech zeměkoule. Pokud by Duchové měli jen jednoho tlumočníka, pak by Spiritismus byl sotva  známý. Tento tlumočník, byť by patřil k jakékoliv třídě, by se stal posléze předmětem zášti mnoha osob; a také jiné národy by jej nepřijaly. Avšak Duchové, projevující se u všech národů, u všech církví a stran, jsou přijímání všemi. Spiritismus  nemá národnost, stojí nad všemi kulty, není vnucován žádnou společenskou třídou. Každý může získat poučení od svých příbuzných a přátel ze záhrobí. Je nutno, aby se tak dělo, aby Spiritismus mohl volat všechny lidi k bratrství. Kdyby se nepohyboval na neutrálním poli, místo pokoje a uklidňování by živil hádky.

Tato všeobecnost učení Duchů činí Spiritismus silným a je příčinou jeho rychlého rozšíření. Zatím, co by hlas jedince, podporovaného třeba tiskem, potřeboval staletí, aby se dostal ke všem lidem – tisíce hlasů, které jsou slyšet všude na Zemi a které hlásají stejné zásady, získávají přízeň lidu vzdělaného i prostého. Žádná nauka, která se doposud objevila na Zemi, nepožívala této převahy. Je-li tedy Spiritismus pravdou, nebojí se zlé vůle lidí, ani morálních bouří, ani hmotných zvratů zeměkoule, protože žádná z těchto záležitostí se nedotkne Duchů.

Allan Kardec

Zákony afinity neboli souznění, které všude bdí, zodpovídají  za pořádek a všeobecnou rovnováhu.

Jakákoliv malá změna mezi prvky kosmického elektromagnetismu a universálními gravitačními silami by uvedla gigantické modré hvězdy  nebo  malá červená tělesa do chaosu.

Zákony afinity přenesené do morálního řádu podněcují stavy, které pojí navzájem individua takovou formou, kdy vzájemná výměna, sympatie probíhá automaticky a přirozeně.

Lidé obdobného myšlení se vzájemně a snadněji vyhledávají z důvodů porozumění, společných zájmů, které je ovládají na stejném stupni potřeb.

Neřestná chování najdou ozvěnu v ekvivalentních charakterech, které produkují identické výsledky.

Cholerický člověk najde vždy motivy k podráždění; tak jako učenlivý člověk snadno rozpozná příčinu, pochopí a omluví.

Existuje nevyhnutelná přitažlivost mezi osobnostmi podobných vkusů a zájmů, stejně jako se odpuzují ti, kteří dosáhli jiných hodnot, vzájemně nepřijatelných. 

V psychické oblasti je to obdobné.

Každá mysl vyzařuje na vlastním poli a ztotožňuje se s těmi,  kteří vysílají stejné vibrace.

Psychismus  je zodpovědný za fyzické a emocionální fenomény lidské bytosti.

Tak, jak se šíří myšlenky, pojí se k jiným myslím a chová se podle vlastního vědomí, o které se opírá a jedná ekvivalentně k vyslaným myšlenkovým vlnám.

Proto pozitivní a vznešené myšlení plodí blahodárné činy, tak jako jiné, rušivé  a ničivé podstaty produkují neklid a nespokojenost.

Na poli morálního projevu se fenomény odehrávají dle stejné charakteristiky.

Podobné chování mezi lidmi a duchy je sbližuje a přivádí k vzájemné závislosti s nepředvídatelnými důsledky.

Mají-li vyšší, idealistické úmysly, jsou  vtělené a nevtělené bytosti vedeny k posvátným činům. Zatímco vulgární charakter vede k obsesi anebo ke komunikaci posměvačného, lživého, pomateného druhu…

Je proto nevyhnutelné poznamenat, že morální kvality média jsou neobyčejně důležité pro kvalitní a zdravou komunikaci mezi lidmi a duchy.

Pouze nižší bytosti se projevuji prostřednictvím vulgárních, nespokojených, amorálních médií…

Mentoři, jak už je přirozené, se napojí na  ty, kteří se snaží polepšit, investovat do své morální obnovy, kteří chtějí potírat špatné sklony a naléhají na vymýcení egoismu a pýchy, těchto rakovin duše, jež vytvářejí strašné metastázy v chování individua.

Měla by se a má se hodnotit úroveň a kvalita duchovních komunikací, včetně morálního charakteru média, jeho chování, jeho života.

Ježíš, excelentní Médium Boha, demonstroval velikost Své dokonalé osobnosti s božským myšlením, svou úžasnou čistotou a vznešeností, které Ho charakterizovaly

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“