Vždy, když se tě někdo na někoho táže, uváděj pozitivní dojmy.

Pokud to není možné, protože na této osobě nenacházíš nic dobrého, raději mlč, nebo laskavě vysvětluj, abys nezhoršil jeho situaci a nebo vše nerozhlašoval dál.

Nejsi kontrolorem chování jiných, ani nemůžeš vědět, zda se včera zmíněný,  dnes již nezměnil k lepšímu.

Ať jsou to tvá mínění a tvá slova, která vždy povznáší a pomohou.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Násilníci skončí odstraňováním jeden druhého, nebo sami sebe.

Mírový postoj vyřeší jakoukoliv situaci války, když bojujícím velí láska.

Veškeré úsilí o mír by mělo být vynaloženo na příčinu, která spor rozpoutala.

Je-li důvodem násilí, pak jen jeho protilék – moudrost – jej přemůže.

Klidná osoba ztiší jinou, dva lidé změní chování celé skupiny, která může usměrnit společenství a tak dále.

Vykonej svůj podíl v překonávání násilí.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Vyhosti ze svého života zlobu.

Nahraď nemocné myšlenky zdravými. Rozstřihni nebezpečnou síť neospravedlnitelného podezírání nůžkami důvěry v tvého bližního.

Je trýznící žít ozbrojen vůči jiným, vidět nejdříve jejich negativní stránku, hledat jejich nedokonalost.

Na zemi nežije nikdo bez nedostatků, tak jako není ani nikdo bez ctností, ať už je toto individuum zlé jak chce.

Hledej dobrou stránku u všech a objevíš dobro, budeš se cítit obnoven a laskav.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

218. si vtělený duch stopy pojmů a vědomostí, které získal v předešlých existencích?

“Zůstane mu jistá neurčitá vzpomínka, která mu poskytne to, co se nazývá vrozené pojmy¹.”

– Teorie o vrozených pojmech není tedy lichá?       

“Není; vědomosti, získané v každém životě, se neztrácí. Když je duch osvobozen od hmoty vždy si pamatuje co se naučil. Ve vtělení může část na čas zapomenout, ale skryté vnitřní vědomí, které si udržuje o všem, co kdy věděl, mu stále pomáhá v jeho pokroku. Bez této intuice by vždy musel začínat od úplného začátku. V každé nové existenci pokračuje duch v bodě, kam došel ve svém předešlém životě”

219. V takovém případě, musí být veliké spojení mezi dvěma následujícími životy?

“Toto spojení není vždy tak úzké, jak byste mohli předpokládat; neboť podmínky těchto dvou životů jsou často velmi rozdílné, a mezidobí mezi nimi mohl duch učinit značný pokrok”

220. Jaký je původ mimořádných schopností u jednotlivců, kteří bez jakéhokoli předchozího studia znají, zdá se intuitivně, určité oblasti lidského poznání, jako jazyky, aritmetiku, atd.?

“Vzpomínky na minulost; výsledek pokroku učiněného duší, o kterém ale nemá v současné době žádné povědomí. Odkud jinud by mohly intuice přicházet? Tělo se mění, ale duch ne, i když si změní své roucho.”

221. Když se tělo mění, můžeme ztratit některé intelektuální vlohy, např. vkus pro umění?

“Ano, když  jste tuto schopnost poskvrnili, nebo když  jste jí zneužívali. Také může intelektuální schopnost potlačena během celé existence, protože si duch přeje procvičit jinou schopnost, která nemá žádné spojeni s tou, která v takovém případě zůstává latentní, aby se znovu mohla projevit v další existenci.”

Z Knihy duchů Allana Kardeca

1 Bohužel si nejsem jistý s českým termínem pro tento pojem. V angličtině “innate idea” (http://en.wikipedia.org/wiki/Innatism). (pozn. překladatele)

Místo, kde se nalézáš, to, co vlastníš a znalosti, které jsi získal – to vše jsou základní hodnoty, kterými disponuješ ve prospěch svého duchovního růstu.

Boží moudrost umístí učně na místě co nejbohatším na zkušenosti, nezbytné pro jeho růst.

Pokud se nalézáš v dobrých podmínkách, můžeš číst ty nejkrásnější texty o moudrosti v otevřené knize života.

Nezvládneš-li situaci, ve které se nacházíš, jen stěží dosáhneš dalšího stupně duchovního růstu.

Neutíkej před lekcemi, které ti zadá evoluce, tyto představují těžkosti, omezení a bolest.

Kamkoliv se přesuneš, tvůj osud tě bude následovat, je to ten, který jsi si naprogramoval svými dřívějšími reinkarnacemi.

Čeho nedosáhneš nyní, později když tě opustí entuziasmus nového, již nedokážeš.

Bůh tě miluje na kterémkoliv místě a ví co je pro tebe to nejlepší.

Ani přijetí toho, co nazýváš neštěstím, ani jásot nad tím co nazýváš vítězstvím, by na tebe nemělo mít vliv.

Život má svou přirozenou dynamičnost, rytmus, který bys měl aplikovat do svých tužeb, událostí a plánů.

Proto jednej vždy formou, která ti poskytne nejvyšší možný mír a pozitivní zážitky.

“Kámen, který se valí se nepokryje mechem,” praví jedno lidové přísloví. Stejným způsobem tě vnitřní nevyrovnanost žene k neustálým změnám a nedovolí ti zaměřit se na cokoliv a o to méně na hlubokou seberealizaci.

Dopřej si čas sadby, vzklíčení, růstu, květu a plodu.

Bezdůvodně nespěchej.

Práce vštěpování ušlechtilých návyků je vnitřní záležitostí.

Znalosti se získávají pozvolna.

Naplnění láskou je pomalé.

Všechny alternativní nabídky světa jsou pomíjivé.

Kristovy nabídky jsou věčné.

Pomalým krokem můžeš spojit to, co zanecháš smrtí těla.

Vytrváš-li v dobývání harmonie, docílíš tak stavu, který ti nikdo nemůže odejmout.

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Využij každou příležitost jednat ušlechtilým způsobem.

Jsou tací, kteří očekávají mimořádné okamžiky a zvláštní příležitosti, které možná nikdy nepřijdou.

Ne to, co děláš, tě činí velikým a důležitým, ale způsob, jakým vykonáváš každou věc,  tě promění ve váženého člověka.

Mohutný strom má svůj původ v malém semínku.

Vesmír je výsledkem neviditelných částic a molekul.

Staň se velikým malými věcmi, aby ses neponížil před  věcmi velkými.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Působí duchové na naše myšlenky a na naše skutky?

“V tomto ohledu je jejich vliv větší než míníte; nebot‘ často jsou to oni, kteří vás řídí”.

Máme myšlenky, které jsou naše  vlastní, a jiné, které nám jsou vnuknuty?

“ Vaše duše je duch, který myslí; víte, že máte současně najednou o tom samém předmětu vícero myšlenek, často docela protikladných jedněch k druhým; tak tedy mezi nimi jsou vždy některé vaše, a některé naše; to přivádí do nejistoty, poněvadž máte dvoje ideje, které si odporují”.

Jak rozeznáme myšlenky, které jsou naše vlastní, od těch, které nám jsou vnuknuty?

“ Když se vám vnukne nějaká myšlenka, je to tak, jakoby jakýsi hlas  k vám mluvil. Vlastní myšlenky jsou obyčejně ty nejprvnější. Ostatně vám na tomto rozeznání mnoho nezáleží, a často je i prospěšné to nevědět: člověk jedná svobodněji. Když se odhodlá  k dobrému, tak to udělá samovolněji. Když se vydá na zlou cestu, tak má tím větší odpovědnost”.

Můžeme se osvobodit od vlivu duchů, kteří  nás poňoukají k zlému?

“ Ano, nebot‘ se spojí jen s těmi, kteří je přivolají svou žádostí, nebo kteří je přitahují svými myšlenkami”.

Když pocítíme jakousi úzkost a nevýslovný stesk, nebo vnitřní spokojenost bez známé příčiny, závisí to jedině na tělesné povaze?

“Je to skoro vždy skutek kommunikace (sdělení), jež obdržíte bez vašeho vědomí od duchů, nebo které jste obdrželi od nich ve snu“.

(Otázky kladené Allanem Kardekem vyšším duchům, kteří pracovali na kodifikaci spiritistického učení. Z Knihy duchů, kap. IX)

Jsou lidé, kteří pod záminkou hledání duševního míru doslovně „ nenávidí svět,“ oddají se životu odmítáním všeho a všech, formou fanatického asketismu, dalekého od logiky a zdravého rozumu.

Někteří, i když si zaslouží náš respekt za námahu a snahu, nejsou nic víc než psychopati, kteří se oddávají  „útěku“ pod záminkami, které se jim stanou základem.

Chtějí dosáhnout spirituálního štěstí na úkor tělesného trýznění a věří že odříkáním a osamělostí docílí smrt ega.

Vytýčí si nečinnost coby životní cíl, oddají se jí a očekávají dosažení míru zahálkou, což znamená být lhostejný ke svému vývoji a tím i bránit bytosti projevit se.

Duch se reinkarnuje za účelem evoluce, nikdy však stagnace.

Reinkarnace, to je proces iluminace prací a morální transformace.

Znovuzrození znamená možnost růstu láskou a moudrostí.

Kdo se izoluje, přivlastňuje si negovat život, opovrhovat Bohem, ačkoliv se ospravedlňuje tvrzením, že Ho hledá.

Ve všem stvořeném znějí jednotně rytmizované melodie činů, které podněcují evoluci a též pohyb, zodpovědný za řád v universu.

Nečinnost je stojatá voda, která skrývá jedovaté smrtící výpary.

Ve slavném dialogu Krišny s Arjunem odpoví blahoslavený mladému princi z rodu Pandava na otázku smyslu jednání v souladu se spisem Bhagavad-Gita toto:

“–Je zbytečný a neslušný život člověka v tomto světě činů, jež se snaží zdržet se činů, vychutnává ovoce aktivního života, nespolupracuje, naopak vede zahálečný život. Ten, který využívá každým okamžikem svého života koloběhu, nepřiloží ruku k činu aby pomohl pohybu koloběhu, je parazitem, je zlodějem, který bere bez toho, aby dal něco výměnou.”

A pokračuje:

“– Moudrý je proto ten, který plní dobře své povinnosti, vykonává díla, která mají být uskutečněná na světě, zříká se jejich ovoce, koncentruje se na poznání reálného Já.”

Ježíš, excelentní Mistr, žil, pracoval, zdůrazňoval hodnotu činnosti, coby cesty povznesení a míru.

Na toto téma, Allan Kardec ustanovil trojici z práce, solidarity a tolerance a doplnil že pouze dobročinnost spasí, je-li činem lásky ve službě člověka a lidstva.

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Buď přítelem toho, kdo hledá tvou oporu a přítomnost.

Bytosti potřebují k životu jak chléb tak i přátele.

Jsou lidé, kteří se i v davu cítí osamělí a potřebují doprovod a přátelství.

Nikdy nedovol, aby od tebe odešel někdo bez toho, aby si odnášel něco dobrého z minut s tebou prožitých.

Vlastníš mnohé, co můžeš nabídnout. Objevit tyto hodnoty budiž tvým prvým krokem a dát je k dispozici bližnímu krokem dalším.

Nikdo není zbaven duchovních hodnot, aby nedisponoval něčím, co by nemohl nabídnout.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Zákony, které řídí přírodu jsou ustavičnou výzvou člověku, který umí bádat a touží po vývoji.

Jakýkoliv přestupek ve vztahu k svrchovaným zákonům přírody zapříčiní vadu, která naléhá na nutnost opravy.

Těmto zákonům nikdo neunikne.

Každá bytost jedná dle své přirozenosti, svých duchovních hodnot. Tyto mu ustanovují povinnost osvobodit se od negativ, od primitivizmu, které ho podněcují k projevu smyslností různého druhu a vedou k započetí nových poznatků v souladu s božstvím, které v něm dřímá.

Toto mu skýtá příležitost nabývání moudrosti a tříbení charakteru.

Jedna z úspěšných metod pro toužícího po obnově je poznání, které osvobozuje od neznalosti, strachu, egoismu a od lakomství.

Bezprostředním krokem k obnově je čin dobra, plnění povinností, které zušlechťují i když se jeví obyčejně a bezvýznamně. Činit dobro bez vměšování se do života a povinnosti bližního, aby se tak nepromítla osobnost  toho, který pomáhá, nepodnítila jeho pýcha a nebo netrpělivost k životu.

Je lepší, aby tě odchod ze života zastihl při plnění povinnosti, než líného a frivolního v

existenci plné přepychu.

Zvyk sloužit podpoří tvé morální hodnoty, ačkoliv často děláš to, co nechceš a nestihneš

realizovat to, po čem toužíš.

To je přirozené, a má svůj původ v jiných tělesných existencích, kde se nahromadily      negativní podmínky, které musíš odstranit.

Popudy, nerespektování zákonů, které nazýváš pokušením, se podobají mraku, který zastínil slunce, či kouři, který vychází z plamene.

Zajisté, jak slunce tak i oheň přemohou vyvstalé překážky svou vnitřní sílou, která tvoří jejich základ.

Tak též tvá smělost a intenzita tvých ušlechtilých tužeb přemohou tyto popudy, tvé nepřátele a otevřou ti pole k uskutečnění více obšťastňujících činů.

Apoštol Pavel navzdory své vysoké oduševnělosti, trpěl nesčetným pokušením dělat něco co nechtěl, i když se snažil, ne vždy dokázal to, co si přál.

Vytrval a vybízel se, až se ovládl takovou formou, že přestal být sám sebou, aby v něm mohl žít Kristus.

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“