About Pavel

| Add my circles on Google+ :

Allan Kardec – souhrn filozofie duchů

Bytosti, které tímto způsobem vstoupili v komunikaci s námi, se sami označují, jak již bylo řečeno, jménem duchové nebo geniové a alespoň někteří z nich náleželi lidem, kteří žili na zemi. A říkají, že tvoří spirituální svět, stejně jako my během našeho pozemského života tvoříme svět tělesný.

Nyní stručně shrneme nejdůležitější body nauky, které nám předali(přinesli), abychom mohli snadněji odpovědět na některé námitky.

„Bůh je věčný, neměnný, nehmotný, jedinečný, všemocný, svrchovaně spravedlivý a dobrý.“

„On stvořil vesmír, který obsahuje všechny oživené i neoživené, hmotné i nehmotné bytosti.“

„Hmotné bytosti tvoří viditelný nebo hmotný svět a nehmotné bytosti svět neviditelný či spirituální, jinak řečeno svět duchů.“

„Svět duchů je svět normální, prapůvodní(prvotní), věčný, předcházející a všepřežívající.“

„Hmotný svět je pouze druhotný; může přestat existovat nebo by vůbec nemusel existovat bez změny podstaty spirituálního světa.“

„Duchové na sebe dočasně berou pomíjivé hmotné roucho, jehož zničením v okamžiku smrti znovu získávají svobodu.“

„Mezi rozličnými druhy hmotných bytostí zvolil Bůh lidské pokolení pro vtělení duchů, kteří dosáhli určitého stupně vývoje; který mu dává morální a intelektuální nadřazenost nad ostatními.“

„Duše je vtělený duch, jehož tělo je pouze jeho roucho(obal).“

„V člověku se nalézají tři věci(člověk se skládá ze tří věcí) – 1. Tělo, nebo materiální bytost podobné zvířatům a oživováno stejný vitálním principem.; 2. Duše, nebo nehmotná bytost, duch vtělený v těle; 3. Spojení, které sjednocuje(spojuje) duši s tělem, mezičlánek mezi hmotou a duchem.“

„Člověk tedy má dvojí podstatu: tělem se podílí na přírodě zvířat(živočichů), jejichž má instinkty; duší se podílí na přírodě duchů.“

„Spojení, nebo perispirit, které pojí tělo s duchem, je druhem polohmotného obalu(roucha). Smrt je zničení pouze nejhrubšího roucha, tedy fyzického těla; duch si zachovává své druhé roucho, které utváří éterické tělo, v normálním stavu pro nás neviditelné, které se ale může stát příležitostně viditelným a dokonce i hmatatelným, jak se stává během zjevení (apparací).“

Duch tedy není abstraktní, nedefinovanou(neurčitou) bytostí, pojmutelnou pouze našimi myšlenkami(myslí); je bytostí reálnou, ohraničenou(omezenou), která může být v některých případech patrná pro náš zrak, sluch a hmat.“

„Duchové patří do rozdílných tříd a nejsou si navzájem rovni ani mocí, ani inteligencí, ani mravností(morálkou). Ti nejvyššího řádu se liší od druhých svojí dokonalostí, vědomostmi a jejich
blízkostí(přiblížením se) k Bohu, spolu s čistotou jejich citů a láskou k dobrému. Toto jsou andělé nebo čistí duchové. Zbylé třídy se více a více vzdalují této dokonalosti; duchové nižších tříd nejvíce tíhnou k našim nízkým(základním) touhám: nenávisti, závisti, žárlivosti, pýše atd.; nacházejí potěšení(vyžívají se) ve zlu. Mezi nimi jsou i duchové, kteří nejsou ani opravdu dobří, ani opravdu zlí, kteří jsou spíše nepříjemní(otravní) a intrikářští než zákeřní. Ve své podstatě zlomyslní a nerozumní, takoví jsou pošetilí a lehkovážní(rozpustilí) duchové.“

„Duchové nepatří věčně ke stejné třídě. Všichni se polepšují(zlepšují), procházejíce skrz různé stupně duchovní hierarchie. Toto polepšení probíhá skrze vtělení, kterým jedni musí projít kvůli pokání, jiní kvůli poslání. Pozemský život je zkouška, kterou se musí podrobit mnohokrát, než dosáhnou úplné dokonalosti; je to druh síta či očistce, ze kterého vycházejí více či méně očištění.“

„Když duše opustí tělo, vrátí se zpět do říše duchů, odkud přišla, aby po uplynutí delšího či kratšího období, během kterého je putujícím duchem, začala nový hmotný život.“

„Protože duch musí projít mnoha vtěleními, všichni jsme již prožili mnoho životů a mnoho jich ještě prožijeme, více či méně dokonalých, na této zemi nebo na jiných světech.“

„Duchové se vtělují vždy do lidského pokolení(rasy); bylo by chybou věřit, že se duše nebo duch mohli vtělit do těla zvířete.“

„Všechny duchovy hmotné existence jsou progresivní a nikdy retrográdní(zpětné), ale rychlost pokroku závisí na úsilí vynaložením k dosažení dokonalosti.“

„Vlastnosti duše jsou vlastnostmi v nás vtěleného ducha; dobrý člověk je tedy vtělením dobrého ducha a člověk špatný vtělením ducha nečistého.“

„Duše měla svou vlastní individualitu před svým vtělením a zachovává si ji i po svém odloučením od těla.“

„Při svém návratu do světa duchů nalezne duše všechny, které znala na zemi a nakonec si vzpomene na všechny její předchozího existence spolu se vším dobrým i špatným, co učinila.“

„Vtělení duchové jsou pod vlivem hmoty; člověk, který tento vliv překoná skrze pozvednutí a očištění jeho duše, se přibližuje dobrým duchům, mezi které bude jednoho dne patřit. Kdo se ale nechá ovládat nízkými touhami(vášněmi), kdo se bude těšit z uspokojování jeho hrubých(vulgárních) choutek, přibližuje se k duchům nečistým, protože nechává převládnout svoji zvířecí přirozenost(podstatu).“

„Vtělení duchové obývají rozdílné světy ve vesmíru.“

„Duchové nevtělení nebo putujíc neobývají žádnou stálou ani omezenou oblast. Jsou všude, ve vesmíru, okolo nás, pozorují nás a stýkají se s námi neustále. Tvoří neviditelnou populaci, která se kolem nás neustále pohybuje.“

„Duchové bez ustání působí na morální svět a dokonce i na svět fyzický; působí jak na hmotu, tak na myšlenku a jsou tak jednou z přírodních sil, jsou tak příčinou příčinou mnoha dosud nevysvětlených nebo špatně vysvětlených jevů, které nemůžou najít rozumné vysvětlení jinde než ve Spiritismu.“

„Interakce mezi duchy a lidmi probíhá neustále. Dobří duchové nás povzbuzují k následování cesty dobra, podporují nás při zkouškách života a pomáhají nám snášet je s odvahou a odevzdaností(oddaností); zlí duchové nás svádějí ke špatnému: je jim potěšením vidět nás podlehnout a padnout na jejich úroveň.“

„Komunikace duchů s lidmi je buď okultní(skrytá) nebo přímá(zjevná). Skrytá komunikace probíhá dobrý nebo špatným vlivem, který na nás mají bez toho, abychom o tom věděli; je na nás rozlišit(rozpoznat) dobré inspirace od špatných. K přímým komunikacím dochází písmem, řečí nebo jinými fyzickými manifestacemi, nejčastěji prostřednictvím media, která slouží duchům(jim) jako nástroje.“

„Duchové se projevují(objevují, manifestují) buď spontálně nebo po vyvolání. Každý duch se dá vyvolat, ať už oživoval neznámého člověka nebo nejvýznamnější osobnost, bez ohledu na to v jaké době žil; ti našich příbuzných, našich přátel nebo nepřátel; můžeme od nich obdržet, psanými nebo slovními komunikacemi, rady, informace o jejich současné záhrobní situaci, jejich názor na nás a jakékoliv jiné odhalení, které je jim dovoleno učinit.“

„Duchové jsou přitahováni podle jejich sympatií k morálním kvalitám skupin, které je vyvolávají. Vyšší duchové se těší z přítomnosti na seriózních setkáních, kde panuje láska k dobrému a upřímná touha po ponaučení a zlepšení(sebezlepšení). Jejich přítomnost odstrašuje duchy nižších řádů, kteří v kontrastu k nim, nacházejí volný přístup a svobodu v konání mezi lehkovážnými osobami, které dohromady svedla pouhá zvědavost, a kdekoli se setkávají se zkaženými(zkaženými) instinkty. Od nich se nedají očekávat dobré rady ani užitečná ponaučení(informace), neměli bychom očekávat nic jiného než marnivosti, lži, zlomyslné žerty nebo balamutění(mystifikace); často přijímají jména vážených osob, aby nás snáze oklamali.“

„Je velmi jednoduché rozlišit dobré a špatné duchy. Řeč duchů vyšší úrovně je neustále vážená, ušlechtilá(vznešená), naplněná nejvyšší mravností(morálkou) a bez nízkých vášní; jejich rady se vyznačují nejčistší a vždy cílí na naše polepšení a blaho lidstva. Komunikace duchů nízkých úrovní je naopak plná nesrovnalostí(rozporů) a jejich jazyk často obyčejný nebo dokonce hrubý. Jestli někdy pronesou věci dobré a pravdivé, mnohem častěji učiní falešná(nesprávná) a nesmyslná(absurdní) prohlášení, buď ze zlomyslnosti nebo nevědomosti. Zahrávají si s důvěřivostí a baví se na účet těch, kteří se jich ptají, lichotíce jejich marnivosti a chlácholíc jejich žádosti falešnými nadějemi. Zkráceně, poučné komunikace, v plném významu tohoto slova, se dají získat pouze v seriózních(vážných) centrech(kruzích), jejichž členové jsou sjednoceni důvěrným spojením(souladem) myšlenek směřujícím k dobru.“

„Morálka vyšších duchů se dá shrnout, stejně jako ta Kristova, v evangelické zásadě Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě; to znamená činit dobré skutky a vyvarovat se těch špatných. V této zásadě člověk nachází univerzální pravidlo chování i pro ty nejnepatrnější skutky.“

„Učí nás, že sobectví, pýcha a chtíč jsou vášně, které nás táhnou dolů k naší zvířecí podstatě, protože nás vážou ke hmotě; že ti, co se již zde na zemi sprostí hmoty zavržením světských marnivostí a skrze lásku k bližnímu, přibližují se povaze spirituální; že by se každý měl stát užitečným podle prostředků, které Bůh svěřil do našich rukou, aby nás zkoušel; že silní a mocní jsou povinni pomáhat slabším a chránit je; a ti, kteří zneužívají sílu a moc k utiskování bližního porušují zákon Boží. Nakonec((a) konečně)  nás učí, že ve světě duchů se nedá nic ukrýt, a že pokrytec bude prozrazen a jeho podlost odhalena; že nevyhnutelná a neustálá přítomnost těch, kterým jsme ublížili je jedním z trestů, které nás v duchovním světě očekávají; a že se nízký nebo vysoký stav duchů vážou tresty nebo požitky nám na zemi neznámé.“

„Na druhou stranu nás také učí, že neexistují neodpustitelné hříchy, žádné, které bychom nemohli odstranit pokáním(odčiněním). Člověk k tomu nachází prostředek v rozličných existencích, které mu umožňují, v závislosti na jeho touze(přání) a jeho snaze, pokračovat v pokroku k dokonalosti, jeho konečného cíli.“

Toto je shrnutí spiritistické doktríny(nauky), jak je obsažena v učeních Duchů(duchů vyšší úrovně). Podívejme se(zvažme) nyní na námitky, které proti ní byly vzneseny.

Tento souhrn je vzat z knihy: Allan KardecKniha Duchů – Předmluva, Oddíl VI. (Překlad: Pavel Beran)

Nepodléhej negativním vlivům

Když se rozhodneš pro vyšší cíle a vystřídáš se bláznovství nevyrovnanosti, navštíví tě osoby se snahou přesvědčit tě, že se mýlíš.
Trvej na svém zdravém předsevzetí a neposlouchej je.
Když upadneš, bude jen málo rukou, které se budou snažit tě pozvednout.
Je vždy dosti těch, kteří ještě hlouběji srazí padlého do příkopu zoufalství.
Bohužel je málo těch, kteří ochotni nezištně pomáhat, zatímco se množí počet lidí, kteří si libují, když mohou jiným uškodit.
Jdi kupředu s dobrem a Dobro ti učiní velké dobro.

Týden 40:
Divaldo Pereira Franco/Joanna de Ângelis, Štastný život, Zpráva CLIV

Zkušenosti ze života

Tvá zkušenost je hodnota, kterou získáš časem, žitím lekcí života ve tvém procesu vývoje.
Prošlá cesta je cesta poznaná.
Tváří v tvář této zkušenosti poznáš, že je velká vzdálenost mezi teorií a praxí.
Více uvažuj, dříve než budeš jednat, aby tvá rozhodnutí byla klidná a povzbudivá.
Jednáš-li popudem, můžeš padnout do nebezpečných omylů.
Jsou události, které se přihodí ve správný čas, ale je moudrý člověk ten, který určí hodinu k realizaci vyšších cílů.

Týden 39:
Divaldo Pereira Franco/Joanna de Ângelis, Štastný život, Zpráva LXII

Mravní zákon

V předešlém jsme podali výklad zjevení Duchů pokud se týká mravního zákona. V tom jest pravá velikost spiritismu. Zjevy jsou jen úvodem a v témž poměru k mravnímu zákonu jako slupka k plodu, obé nerozdílné co do vzrůstu, ale tak různé hodnoty!

Na základech, jež položila věda, staví filosofie; korunou filosofie jest pak mravouka, v níž se všechny mravouky minulosti splývají, se doplňují a vysvětlují, aby se staly mravoukou všeobecnou, pramenem vší moudrosti a ctnosti, jichž však člověku nelze získati, leč prošel-li řadou mnoha žití.

Mravní zákon je duši nějpřednější potřebou a též nejdrahocenějším majetkem, správně-li mu rozumí. Jím lze nám měřiti své síly a podle nich zaříditi své jednání, aby nám co nejvíce prospělo. Naše vášně jsou zhoubné síly, jsme-li otroky jejich, avšak mohou býti užitečné, blahodárné, umíme-li jimi vládnouti. Opanovati je znamená vzrůsti, poddati se jim jest totéž jako klesnouti a zbídačiti.

Chceš-li, čtenáři, vyprostiti se z pozemských běd, uniknouti pozemskému vtělování, vštip si zákon mravní a plň jej! Nedej člověku smyslnému, pomíjejícímu, jenž zanikne v hodině smrti, leč co je nevyhnutelno: vzdělávej s veškerou péčí člověka duchovního, který má život věčný. Odvracej se od věcí časných: pocty, bohatství a radovánky světácké jsou pouhý dým; jen dobro, krása a pravda jsou věčné.

Zachovej duši svou bez poskvrny, svědomí své bez výčitek. Každá myšlenka zlá, každý vzlet a každé úsilí k dobru rozmnoží tvé síly a učiní tě schopným obcovati s vyššími mocnostmi. Vyvíjej v sobě život vnitřní, jímž lze vejíti ve styk s neviditelným světem a veškerou přírodou. V tom je zdroj pravé síly a zároveň i čistých rozkoší a vzácných dojmů, jež vzrůstají tou měrou, jak slábnou dojmy života vnějšího, přibývajícím stářím a straněním se věcí světských.

Rozjímej o věcech vyšších a uslyšíš z hlubin vlastního nitra podivuhodné harmonie jako ohlas báječných světů, uslyšíš hlasu, jež budou ti vypravovati o hrozných bojích mravních a vznešených skutcích sebezapření a lásky. V těchto dojmech a nadšení, lidem smyslným a zlým neznámých, najdeš předehru volného života v nekonečnosti, okusíš blaženosti uchystané spravedlivým, dobrým a statečným.

Z knihy: León Denis, Po smrti, druhé vydání, Hejda a Tuček, Praha – kapitola LVI. Mravní zákon

Správně myslet

Lidé dobrého úmyslu věří, že několik dobrých skutků postačí k dosažení klidného svědomí a následnému dobytí království nebes.

Mezi nicneděláním a realizací něčeho je vždy lepší konat dobro. Přesto však opakovaný šlechetný čin není úplně dostačující k vyrovnání lidských hodnot na bitevním poli osobnosti, která tato bytost postrádá uvnitř sebe sama.

Člověk se stane tím, co vytváří v myšlenkách.

Nevyrovnaný mentální život, ploditel tisíce konfliktů a pošetilostí, se nezmění několika solidárními činy či skutečnou dobročinností.

Správně myslet je jedinou metodou jak správně jednat.

Pouze správně řízené myšlení zabrání klíčení semen mentálního narušení, ploditele útrap vystávajících z dřívějších špatných návyků.

Úsilí vynaložené na snahu správně myslet zabrání špatnému myšlení nebo nemyšlení vůbec, dvěma výplodům přetvářky a pohodlí.

Pomocí správného myšlení člověk objeví sám sebe a také správně jedná.

Usměrni své myšlenky k tomu nejzdárnějšímu.

Nestaň se prostředníkem morálního odpadu společnosti, ani si nedovol sbírat zbytky pesimizmu či vulgárnosti.

V žádném případě nekritizuj svého bližního, obzvláště tehdy, když není přítomen.

Hledej pozitivní vlastnosti, které existují u jiných a zlepši ty, které se nacházejí v tobě.

Buď vyrovnaný v hloubi duše i ve svém vnějším projevu.

Hovoř méně a rozvažuj víc o lásce.

Trvej na myšlenkách, které podněcují chuť stát se silným.

Plánuj vzrůst a přemýšlej o něm, uvažuj na téma ztráta času iluzemi a malichernostmi.

Ovládej strach jakéhokoliv původu, s důvěrou, že žádné vnější zlo ti nemůže uškodit, pokud budeš vnitřně dobrý, a že se ti přihodí pouze to, co pomáhá přispět k tvému osobnímu míru a spirituálnímu růstu.

*

Ježíš realizoval na Zemi jedny z nejpodivuhodnějších fenoménů, které byly kdy zaznamenány. Demonstroval ten nejvyšší stupeň lásky, který kdo doposud nabídl bytostem tohoto světa. Jeho správné myšlení bylo vždy příčinou správného jednání, které Ho učinilo Vzorem hodným následování ve všech dalších epochách.

Týden 38:
Divaldo Pereira Franco/Joanna de Ângelis, Chvíle rozjímaní, Zpráva 3

León Denis – Přehled filozofie duchů

Pro ještě lepší představu o filozofii duchů uvádím shrnutí podané Leónem Denisem v jedné z jeho knih:

Abychom výsledky bádání svého učinili ještě zřejmějšími, shrnujeme tuto hlavní zásady filosofie Duchů.

I. Boží Moudrost vládne nad světy. S ní ztotožněn jest nezměnitelný, věčný, řídící Zákon, jemuž jsou poddány všechny bytosti i věci.

II. Jako člověk ve svém obalu hmotném, neustále se obnovujícím, uchovává svoji totožnost duchovní, své nezničitelné já, sebevědomí, v němž se poznává, svědomí, jimž se ovládá a obrazí se v sobě, v úhrné jednotě svého já. Vesmírné já – toť Bůh, živý zákon, svrchovaná jednota, k níž míří a v souladu splývají všechny vztahy, nesmírné ohnisko světla a dokonalosti, odkud na všechno lidství září a se rozlévají paprsky Spravedlnosti, Moudrosti, Lásky.

III. Ve všemmíru všechno se vyvíjí a dychtí po vyšším. Všechno se přeměňuje a zdokonaluje. V lůně nevyzpytatelnosti vzniká život, zprvu zmatený, nejasný, oduševňující nesčíslné tvary, stále dokonalejší a dokonalejší, až rozkvete v bytosti lidském v níž dosahuje svědomí, rozumu a vůle, vytvořuje tak duši nebo-li ducha.

IV. Duše jest nesmrtelná. Jsouc dovršením a souborem nižších sil přírody, majíc v sobě zárodky schopností vyšších, jest určena, aby je rozvinula prací a sebepřemáháním, vtělujíc se na světech hmotných, aby stoupala nepřetržitým žitím stupeň od stupně k dokonalosti.

Duše má dvě stránky: jednu dočasnou, tělo pozemské, nástroj k bojům a zkouškám, jenž smrtí se rozpadne; druhou trvalou, tělo fluidné, od ní neodlučitelné, jež postupuje s ní a se ušlechťuje.

V. Život pozemský je škola, možnost výchovy a zdokonalení prací, bádáním a útrapami. Není věčného štěstí ani věčného utrpení. Odměna neb trest záleží v rozšíření neb zmenšení našich schopností, oboru našeho vnímání, jež jsou výsledky dobrého neb špatného zvyku, jejž jsme vypěstovali svobodnou vůlí, a snah i náklonností, jež jsme v sobě rozvinuli. Duše, volná a odpovědná, má v sobě zákon svého života; v přítomnosti klidní důsledky své minulosti a seje radost neb bolest své budoucnosti. Nynější život jest dědictvím předešlých žití a přípravou na další. Duch nabývá světla a vzrůstá svými rozumovými a mravními silami, podle toho, kam dospěl na své pouti, a jak silné byly vzněty k činům jeho směřujícím k dobru a pravdě.

VI. Těsná vespolnost pojí duchy, totožné původem i koncem, různící se toliko pomíjejícím stavem; jedni volní v nesmírnosti prostoru, druzí odění šatem podléhajícím zkáze; ale jedni i druzí předcházejí střídavě z jednoho stavu do druhého; smrt jest jen odpočinkem mezi dvěma pozemskými životy. Všichni, majíce původ svůj v Bohu, Otci svém společném, jsou bratří a tvoří jednu nesmírnou rodinu. “Mrtví” s “živými” jsou trvale spojeni a v ustavičných, vzájemných stycích.

VII. Duchové v nesmírnosti jsou roztříštěni podle hustoty svého fluidného těla, jež srovnává se s jejich pokročilostí a zdokonalením. Místo, jež zaujímají, jest určeno přesnými zákony; zákony ty ve věcech mravních jsou podobné zákonům přitažlivosti a tíže v oboru hmoty. Spravedlnost vládne tam stejně jako rovnováha panuje v říši hmoty. Hříšní, zlí duchové zahaleni jsou hustými fluidy, a ta poutají je k nižším světům; i jest jim vtělovati se na nich, aby se zbyli svých nedokonalostí. Duše ctnostná, oděná jemným, etherickým tělem, jest účastna dojmů nadsmyslného života a vznáší sek šťastnějším světům, kde hmota má méně moci, kde panuje harmonie, blaženost. Duše svým vyšším dokonalým žitím spolupůsobí s Bohem, přispívá k vytvoření světů, řídí jejich vývoj, bdí nad pokrokem člověčenstev, nad plněním věčných zákonů.

VIII. Dobro jest svrchovaný zákon všehomíra a cíl vývoje všeho stvoření. Zla ve skutečnosti není; jest jen výsledkem protiv; jest jen nižším stupněm, přechodným stavem, jimž všechny bytosti procházejí, jak postupují výš ak lepšímu a lepšímu.

IX. Ježto výchova duše jest vlastním účelem života, uvádíme stručně zásady její: Potlačujme hrubé potřeby tělesné, smyslné choutky; vytvořme si duševní, ušlechtilé potřeby. Bojujme, přemáhejme se, a třeba-li, i trpme pro pokrok lidstva i veškerenstva. Zasvěcujme své bližní v jasnou nádheru Pravdy a Krásy. Milujme upřímnost a spravedlnost, mějme se ke všem laskavě a blahovolně; toť tajemství budoucnosti, taková je naše Povinnost!

León Denis, Po smrti, druhé vydání, Hejda a Tuček, Praha – kapitola Přehled

Umění naslouchat

Naslouchej pozorně a pečlivě.
Nesnaž se přerušovat hovor, jako bys již vše pochopil.
Jsou lidé, kteří se nesnadno vyjadřují proto nebývá snadné jim porozumět.
Vyslechl-li jsi někoho, rozmlouvej s ním, pokud to dovolí okolnosti, a pouč ho, aby mu situace byla jasná.
Kdo umí pozorně naslouchat, ten lépe chápe poučení, které k němu přichází.
Naslouchat je umění, dnes ještě málo používané.

Týden 37:
Divaldo Pereira Franco/Joanna de Ângelis, Štastný život, Zpráva XLVIII

Myšlenky týdne

Rád bych se jen ve zkratce zmínil o tom, jak přesně vzniká rubrika myšlenky týdne.
Každé pondělí si vezmu jednu z knih s krátkými zprávami od dobrých duchů a náhodně ji otevřu na nějaké stránce, což je běžný způsob, jakým spiritisté hledají inspiraci pro témata, o kterých mají přemýšlet.
Proto se může stát, že se některá zpráva objeví v budoucnu vícekrát, což neznamená, že bych nemohl najít nějakou jinou; pro mě osobně je to často znamení, že bych se měl na něco opravdu soustředit.

Pavel Beran