Láska je posilou života.

Když se soustřeďuje na nízké zájmy sexu a primitivních vášní, stává se vězením a přestává být ušlechtilým citem, který zdůstojní – osvobozuje.

Přezkoumej své city z hlediska náklonnosti a sleduj, zda tě zneklidňují nebo uklidňují. Dle jejich hodnoty poznáš, zda miluješ, nebo pouze žádáš.

Skutečná láska zvítězí nad sobectvím a projeví se vlídně k milovanému.

Miluj tedy, aniž bys zotročil toho, komu se oddáváš či zotročil sebe sama.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Neúnavně miluj.

Je možné, že odpověď lásky nepřijde ihned.

Možná tě překvapí i reakce, které vyvolává. Je dokonce možné, že tě odradí.

Stane se, že lidé nezvyklí na čisté city, reagují mechanismy sebeobrany.

Avšak když vytrváš, podaří se ti dokázat, že takové neomezené city existují a proměníš tak ty, které miluješ a získáš za odměnu požehnání, kterým oplývá jen láska.

Proto tedy miluj.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Moderní život, bohatý na zábavu, avšak chudý duchovně, strhává člověka k povrchnostem, ke hře citů, na úkor harmonie, která by mu měla skýtat příležitost k jiným užitečnějším realizacím a bez které se bortí všechny jeho aktivity, které jsou pomíjivé při své zdánlivé realitě.

Jako příboj bouří na pobřežích světa davy zmatených, hned následováni deprimovanými, což ukazuje na úpadek eticko-morálních hodnot doby a technických vymožeností, jež neuspokojují lidskou bytost.

Úpadek a absurdita vládnou volně po boku nestydaté korupce všech odstínů, bojují proti ušlechtilým myšlenkám, proti spravedlnosti a harmonii života.

Nedůvěra člověka v člověka a šílená lhostejnost k zítřku zaujímá obrovský prostor, vrhá individuum do zřetelného proudu zoufalství, který postupně roste a ohrožuje vzestupnou tendencí kulturu, civilizaci, rodinu, manželství a lásku.

Je pravdou že za temné noci se objevují jako jasné hvězdy vznešené bytosti, aby zmírnily tragickou tmu a ukázaly, že láska je nezničitelná a že dobro nebude nikdy udušeno v hustých smyčkách  zla.

Jsou světlem, tvoří přístavy útočišť a současně se stávají kompasy, které ukazují směr, vyzývají velký počet jednotlivců k okamžité změně mentálního a morálního chování.

Vtělují se na zemi, jejich hlasy vyzývají k rozumnému chování, k zamyšlení a ukazují nádheru míru a dobra, které očekává ty, kteří se jím nechají prostoupit.

Již není jiné alternativy:

Mír či zoufalství!

Intuicí a logikou člověk cítí, že mu je předurčena velikost, ke které směřuje..

Aktuální překážky, které překoná s trochou námahy a statečností, jsou mu velkou výzvou.

Z knihy „Chvíle rozjímání“ od Joanny de Angelis, se psano médiem Divaldem Francem

Staň se přítelem všech lidí.

Přátelství je poklad ducha, který musí být rozdělen mezi ostatní bytosti.

Září jako slunce a obšťastňuje všechny, kteří ho získávají.

Je velký nedostatek přátel na zemi a to vyvolává konflikty a nedůvěru, nevyrovnanost a nejistotu.

Když v životě schází přátelství, člověk sám v sobě vytváří nebezpečí.

Buď zdvořilým přítelem, i když ti to přináší nepochopení a nesnáze.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

První povinností každého lidského tvora, prvním činem, kterým musí označovat svůj návrat k aktivnímu a každodennímu životu, je modlitba. Modlíte se téměř všichni. Avšak jak málo lidí se umí modlit správně. Pána nezajímají věty mechanicky a ze zvyku odříkávané, které  vás tíží jako povinnost. Modlitba spiritisty, křesťana, ať již náleží kamkoliv, musí začít ihned, jakmile započne život na Zemi v těle a začne mluvit. Pak se musí učit pokorně se pozvednout z hlubiny svého srdce k nohám Božího Majestátu, ve vděčnosti za dobrodiní, kterých se mu dostalo; za uplynulou noc, ve které mu bylo dovoleno, i když bez jeho vědomí, vrátit se ke svým přátelům a vůdcům, aby ve styku s nimi načerpal více síly a vytrvalosti. V modlitbě musíme uznávat svou slabost, prosit o podporu, shovívavost a laskavost. Modlitba musí tryskat z hlubiny srdce, aby se duše mohla vznést ke svému Tvůrci a proměniti se jako Ježíš na hoře, aby tam mohla přijít světlá a zářící láskou a nadějí.

Vaše modlitba musí obsahovat prosbu milosti, kterou potřebujete. Bylo by zbytečné, prosit Pána, aby zkrátil vaše zkoušky a dal vám radost a bohatství. Proste o hodnotnější statky, jako je trpělivost, odevzdanost a víra. Nehovořte jako někteří: Nemá cenu se modlit, stejně mě Bůh neposlouchá.

Co žádáte nejčastěji od Boha? Žádali jste již někdy své mravní zdokonalení? Jistě zřídka kdy! Nejčastěji prosíte o úspěch ve svých světských záležitostech, a když se vám nedaří, pak křičíte: Bůh se o mne nestará, jinak by nedopustil tolik nespravedlnosti. Nevděčníci! Kdybyste šli až na dno svého svědomí, pak byste tam našli pramen svých nesnází, na které si naříkáte. Proste především o své polepšení a uvidíte, jaký proud požehnání a útěchy se na vás vylije.

Máte se modlit neustále! K tomu však není zapotřebí, abyste byli stále ve své modlitebně, nebo klečeli na veřejných místech. Denní modlitba je vaší povinností, ať už děláte cokoliv. Což není činem lásky k Pánu pomoci bratrovi v jeho potřebách mravních i tělesných? Což není činem vděčnosti  pozvednout svou  mysl k Němu, když se vám něco podaří, když se vyhnete nějaké nehodě nebo nějaké mrzutosti? Řekněte si v myšlenkách: „Buď oslaven, můj  Otče!“ Což není činem pokání pokořit se před svrchovaným soudcem, když cítíte, že jste zhřešili? Pak alespoň v letmé myšlence zaleťte k němu: „Odpusť mi Bože dobrý, protože jsem zhřešil!“ ( pýchou, sobectvím nebo  nedostatkem milosrdenství). „Dej mi sílu, abych opět nepadl, a odvahu, abych vyrovnal svůj omyl.“  To vše jsou modlitby.

Jsou zcela nezávislé od hodin ranních a večerních. Jak vidíte, modlit se můžete kdykoliv a kdekoliv, aniž byste přerušovali svou práci. Naopak, modlitba ji posvěcuje. Buďte přesvědčeni o tom, že i jediná z těchto myšlenek, které vycházejí ze srdce, je příznivěji přijímána nebeským Otcem, než dlouhé modlitby vyslovované ze zvyku a často bez určité příčiny, ke kterým vás obvyklá hodina automaticky nutí.  (V. Monod. Bordeaux, 1862.)

Naslouchej vždy jasně, když jsi k tomu vyzván.

Partnera v hovoru nechej vždy dokončit jeho myšlenky, neunáhluj se předčasnými závěry, zajisté nesprávnými.

Ne všichni se umí vyjádřit rychle a jasně.

Naslouchej tedy laskavě, promiň nevhodná slova a výrazy a snaž se pochopit, co chce řečník vyjádřit.

Obviňuje-li tě někdo, hledej příčiny zla a vykořeň ho. Dialog má vždy probíhat bez hořkosti, ale má zanechat pozitivní výsledek.

Když ti někdo něco vysvětluje nebo tě poučuje, nauč se lekci.

Pokud společník někoho obviňuje, snaž se zmenšit intenzitu jeho obvinění příznivými slovy pro obviněného.

Joanna de Angelis, Šťastný život.

Duchové říkají: „Forma je ničím, myšlenka je vším. Každý z vás ať se modlí dle svého přesvědčení a způsobem, který se ho nejvíce dotýká. Dobrá myšlenka je hodnotnější než mnohá slova, ve kterých se srdce nezúčastňuje.“

Duchové nenařizují nějakou absolutní formulaci modlitby; když dávají formulaci, pak jen proto, aby upevnili ideu a upozornili na některé zásady spiritistické nauky. Tyto formule mají pomoci lidem, kteří jsou v rozpacích při vyslovování svých idejí, protože jsou lidé, kteří nevěří, že se modlí, když jejich myšlenky nejsou formulované.

Spiritismus uznává za dobré modlitby všech kultů, jsou-li proslovovány srdcem, ne pouze rty; nikdy nevnucuje, nikdy nezamítá; Bůh je příliš veliký, říká  Spiritismus, než aby zamítal hlas, který Ho prosí, nebo Mu zpívá chvalozpěv tím či oním způsobem. Kdo zavrhuje modlitby, které nejsou dle jeho formulace, ten naznačuje, že nezná velikost Boží a je schopen mu připisovat lidskou malost a vášně.

Základní podmínkou modlitby dle sv. Pavla je, aby byla srozumitelná, aby mohla promlouvat k Duchu; proto nepostačí, aby byla vyslovována v jazyku modlící se osoby, mnohomluvně a tajemnými slovy.

Přesné hodnoty modlitby jsou jasnost, prostota a přesnost, bez zbytečných slov, které jsou jen neužitečným mluvením. Každé slovo musí zasáhnout cíl, vzbudit ideu, jinak je modlitba jen prázdným hlukem, automatickým vnějším odříkáváním, ve kterém duše je zcela lhostejná.

Člověk skutečně vlastní jen to, co si může odnést z tohoto světa. To, co zde nalézá při svém příchodu, co zde zanechává při svém odchodu, to vše používá jen během svého pobytu zde na Zemi. Avšak, protože musí vše zanechati zde, vychutnává pouze užitek, nikoliv skutečné vlastnictví. Co vlastní? – Nic, co používá tělo, jen to, co používá duše: inteligenci, znalosti, mravní hodnoty. Toto vše si přináší sebou a také odnáší sebou, a nikdo nemá možnost vzít mu to, co mu bude užitečným v záhrobí. Záleží tedy na něm, bude-li při svém odchodu bohatší, než byl při svém příchodu, protože od dobra, které shromažďuje, bude záviset jeho budoucí postavení. Hodlá-li někdo odcestovat, připravuje si zavazadlo a předměty, které mu budou v cizině užitečné.  Učiňte stejně i vy, vzhledem k budoucímu životu, a zásobte se vším, co vám může být užitečným. Cestujícímu, který přichází do hotelu, poskytujeme pěkný nocleh, pokud si jej může zaplatit. Kdo má málo peněz, musí se spokojit s obydlím méně pohodlným, a kdo nemá vůbec čím zaplatit, bude ležet venku na slámě. Podobně se stává člověku, který přichází do světa Duchů.

Jeho místo je určeno jeho majetkem. Ale tam neplatí zlatem ani není tázán: Co jste vlastnil na zemi? – Jaké postavení jste tam zaujímal? Byl jste princem nebo dělníkem? – Ale ptají se ho: Co jste si přinesl? Tam se nepočítá cena jeho majetku ani titulu, ale suma jeho ctností. A v tomto počítání může být dělník bohatším nežli princ. Tam budete marně ujišťovat, že jste zaplatil svým odchodem ze země zlatem (knězi) za svůj vstup do druhého světa. Odpověď, kterou obdržíte, bude znít: Zde se místa nekupují, ale získávají dobrem, které jste vykonal. Pozemskými penězi jste si mohl koupit pole, domy a paláce. Zde se však platí hodnotami srdce. Jste bohatý těmito penězi? Jestliže ano, pak prosím zaujměte své místo. Tam vás bude očekávat štěstí. Schází vám tyto hodnoty? Pak zaujměte poslední místo, kde bude s vámi zacházeno přiměřeně vašemu vlastnictví. (Pascal. Ženeva, 1860.)

Úvod

Duchové doporučují vložit tuto modlitbu do čela sbírky nejen jako modlitbu, ale i jako symbol již proto, že pochází od samého Ježíše (Mat., 6:9-13), ale i proto, že jí lze nahradit všechny ostatní. Je nejdokonalejším vzorem přesnosti, skutečným mistrovským dílem. Opravdu, stručnou formou vyjadřuje všechny povinnosti člověka k Bohu, k sobě samému a k bližnímu; obsahuje vyznání důvěry, uctívání a podřízení se, prosbu o všechno nutné k životu a zásadu milosrdenství. Vyslovit ji soustředěně za někoho, je žádat pro něho to, co bych prosil pro sebe.

Avšak proto, že je velmi stručná, mnoho lidí nechápe její hluboký smysl; proto ji vesměs odříkávají jako formuli, a několikrát za sebou v pověrčivé víře, že se tím zvýší její účinek.

Aby se doplnila stručnost této modlitby, dle rady a pomoci dobrých Duchů, ke každé větě je dodán komentář, který vysvětluje  její smysl a ukazuje její použití. Dle okolnosti a  časové možnosti je možno se modlit „Otčenáš“ buď prostě nebo s výkladem.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé.

Věříme v Tebe, Bože, neboť ve všem se jeví  Tvoje moc a dobrota. Harmonie vesmíru svědčí o moudrosti, rozumnosti a prozřetelnosti, přesahující všechny lidské schopnosti. Jméno bytosti nekonečně veliké a moudré je vepsáno ve všem stvořeném, od stébla trávy a nejmenšího červíčka až k hvězdám, kolujícím v prostoru. Ve všem vidíme tvou otcovskou péči. Je slepým ten, kdo Tebe nevidí ve Tvých dílech, pyšným, kdo nevelebí Tebe, a nevděčným je, kdo nevzdává Tobě díky.

Přijď království Tvé.

Hospodine, dal jsi lidem zákony, jež jsou plné moudrosti a jež by je učinily šťastnými, kdyby jich dbali. Zákony ty by nastolily mezi nimi mír a spravedlnost. Lidé by si pomáhali vespolek, a neškodili by si navzájem, jak to činívají doposud. Silný by pomáhal slabému a neutlačoval by ho. Nebylo by také nemocí, které vznikají z různých výstředností. Bída je na zemi proto, že lidé nezachovávají Tvé zákony, Bože, a  trpí pak osudnými následky.

Zvířeti jsi dal, Pane, pud, který mu praví, čeho potřebuje, a co mu škodí;  zvíře poslouchá tento instinkt jako stroj. Člověku však jsi udělil kromě instinktů také soudný rozum. Dal jsi mu také svobodnou vůli, aby buď zachovával nebo přestupoval Tvé zákony; aby si mohl vybrat  dobré nebo zlé, a podle toho aby byl za své skutky  odměněn, nebo potrestán.

Nikdo nemůže říci, že nezná Tvé zákony, protože jako starostlivý otec, vryl jsi je do  svědomí každého, ať jest jeho víra a národnost jakákoliv. Zapírá tedy Tebe, kdo je nezachovává.

Slíbil jsi, že přijde doba, kdy se všichni lidé  budou řídit Tvými zákony. Pak zmizí nevíra a všichni uznají, že jsi svrchovaným  Pánem všeho. Tvé království přijde na zem, až lidé budou zachovávat Tvá přikázání.

Pane, urychli jeho příchod, dej lidem potřebné světlo, aby jim svítilo  na cestě pravdy.

Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Jestliže je povinností syna, aby se podrobil otci, a povinností podřízeného k nadřízenému, o to větší je povinnost stvořeného podrobit se Tvůrci. Plnit Tvou vůli, Pane, znamená sledovat Tvé zákony a bez reptání podrobit se Tvým božím ustanovením. Člověk se jim podrobí, až pochopí, že Ty jsi pramenem vší moudrosti, a že nemůže být nic bez Tebe. Pak bude činit Tvou vůli na zemi, jako vyvolenci ji plní v nebi.

Chléb náš vezdejší  dej nám dnes.

Dej nám pokrm k uchování sil našeho těla. Avšak dej nám také duchovní potravu k rozvoji našeho ducha.

Zvěř nalezne svou potravu, ale člověk si ji musí vydobýt svou vlastní prací tělesnou nebo intelektuální, protože jsi ho stvořil svobodným.

Řekl jsi mu: „V potu tváře dobývat budeš svůj chléb“.  Určil jsi mu tedy práci, aby vytříbil svůj rozum hledáním prostředků k zabezpečování svých potřeb a blahobytu prácí tělesnou nebo intelektuální. Bez práce zastavil by se na dráze pokroku a nedošel by blaženosti vysokých Duchů.

Pomáháš člověku, který má dobrou vůli a nečeká, až mu udělíš potřebné, avšak nepodporuješ lenivého, který by rád dosáhl všeho bez vlastního přičinění, ani toho, kdo hledá nadbytek.

Většina lidí podléhá těžkostem vlastní vinou pro svou  lhostejnost, ctižádostivost a nespokojenost s tím, co jsi Ty dal. Takoví  jsou sami strůjci svého neštěstí a nesmí si naříkati; jsou trestáni vlastní vinou. Avšak ani těch neopustíš, vždyť jsi nekonečně milosrdný. Podáváš jim pomocnou ruku, jakmile se navrátí se  Tobě, jako marnotratný syn.

Dříve, nežli si budeme stěžovat na svůj osud, tažme se, zda-li  jsme si ho nezpůsobili sami, avšak vzpomeňme si také, že Bůh nám dal rozum, aby nám pomohl z nouze, a máme ho tedy použíti.

Poněvadž zákon pracovat jest povinností člověka na Zemi, uděl nám odvahu a sílu bychom ji splnili, učiň nás také moudrými, obezřetnými a mírnými, bychom se nepřipravili o ovoce ze své práce. Nebude-li nám možno pracovati, spoléháme se na Tvoji božskou Prozřetelnost.

Chceš-li nás zkoušet nejkrutějším nedostatkem, byť bychom se namáhali sebe více, pomyslíme si, že tím odpykáme chyby, jež jsme snad spáchali  buďto  v tomto životě, nebo v předešlých; neboť jsi spravedlivý, a víme, že není nezasloužených trestů a že netrestáš bez příčiny.

Chraň nás, Bože, bychom nezáviděli ani těm, kteří mají, čeho my nemáme, ani oněm, již žijí v blahobytu, kdežto my jsme snad v nedostatku. Odpusť jim, zapomenou-li zákona bratrské lásky ku bližnímu, jemuž jsi je učil.

Potlač v naší duši všelikou myšlenku zapírat Tvoji spravedlnost, uvidíme-li, že zlý člověk jest šťasten, kdežto poctivec trpí nouzi. Jsouce poučeni novým světlem, jež jsi  nám poslal, víme, že Tvoje spravedlnost se naplní  vždycky a nemine nikoho.

Vezdejší blaženost nešlechetníka jest pomíjející; trvá jen tak dlouho, jako jeho tělesný život, a i jemu nastane někdy strašná změna; kdežto radost toho, kdo trpí nereptaje, bude věčná.

Odpusť  nám naše viny, jakož i my odpouštíme svým viníkům.

Kdo přestupuje Tvé  zákony, Pane, Tebe uráží a dopouští se viny, kterou bude mu odpykati hned, anebo potom. Odpusť nám naše viny, milosrdný Bože; slibujeme Ti, že jiných se už nedopustíme.

Lásku k bližnímu jsi nám výslovně přikázal. Avšak bratrská láska není toliko pomáhati bližnímu v nouzi, nýbrž také zapomínat jeho viny a odpouštět je. Jakým právem  bychom Tě prosili za shovívavost pro sebe, nejsouce sami shovívaví ke svým nepřátelům?

Dej nám Bože, sílu, bychom udusili ve své duši všeliký hněv, nenávist a pomstychtivost. Kéž nejsme překvapeni smrtí ve stavu pomstychtivosti.  Zalíbí-li se Ti  povolati nás odsud třeba dnes, kéž se Ti představíme jako Kristus, jenž se modlil  na kříži za své katy.

Pronásledují-li nás nepřátelé, jest to naší  pozemskou  zkouškou. Trpme  ji, nereptajíce, jako všechny ostatní zkoušky a nezlořečme těm, kteří svou zlobou nám razí cestu k věčnému blahu; vždyť řekl jsi, Bože, ústy Ježíšovými: „Blaženi ti, kteří trpí pro spravedlnost.“ Žehnejme ruku, jež nás tepe a ponižuje; neboť rány těla posilují duši, a budeme povýšeni ze své nízkosti.

Buď velebeno Tvoje jméno, Hospodine, že jsi nás poučil o tom, že náš osud po smrti není určen neodvratně, nýbrž že můžeme odpykat a napravit své minulé chyby v jiných životech, a vykonat v novém životě to, co jsme pro sebe zanedbali v životě nynějším. Vysvětlují se tím všecky zdánlivé neshody na tomto světě; osvěcuje to naši minulost i budoucnost a svědčí o Tvé nejvyšší spravedlnosti a nekonečné dobrotě.

Neuved‘ nás v pokušení, ale zbav nás od zlého

Posilni nás, Pane, bychom odporovali podnětům nízkých Duchů, kteří nás chtějí svésti z dobré cesty,  když nám vnukají špatné myšlenky.

Jsme sami nedokonalými Duchy a vtělili jsme se na tuto zemi, abychom zde pykali za své viny, a zlepšovali se. Sami jsme první příčinou zlého, a nízcí Duchové jenom živí a rozdmychují v nás špatné náklonnosti, aby nás pokoušeli.

Ovlivňují nás, poněvadž jsme nedokonalými. Ale jsou slabí proti bytostem dokonalým, a takové nepokoušejí. Marně se namáháme, chtíce  odstraniti je, když sami neumíme jednat dobře, a nevzdáme-li se zlého nadobro. Zlepšujme tedy sebe, a sami potom nízcí Duchové k nám nepůjdou: neboť zlo je láká, a dobro odpuzuje.

Hospodine, pomáhej nám, křehkým. Nadchni nás prostřednictvím našich andělů strážných a dobrých Duchů, abychom smyli své nedokonalosti; neboť jenom tehdy k sobě nepřipustíme nízké Duchy.

Zlo není Tvým dílem, Pane; neboť nemůžeš vytvořit špatnosti, jsa pramen všeho dobra. My jsme jeho původci, přestupujeme Tvoje zákony  a zneužíváme svobodnou vůli, kterou jsi nám dal. Až lidé budou dbát  Tvých zákonů,  zloba ze  Země vymizí, jako zmizela již na vyšších světech.

Nikdo není osudem nucen páchati zlé; to obhajují jenom ti,  kteří si v něm libují. Máme-li svobodnou vůli ke zlému, mějme ji také k dobrému. Pomáhej nám tedy, Bože, a pošli dobré Duchy, abychom odolali pokušení.

Staň se tak (Amen).

Dopusť, Pane, aby naše přání byla splněna! Avšak my se skláníme před Tvou nekonečnou moudrostí. Ve všech věcech, kterým my nemůžeme porozumět, ať se stane Tvoje svatá vůle, nikoliv naše;  neboť smýšlíš s námi dobře a víš lépe, čeho potřebujeme. Modlíme se k Tobě, Bože, nejen za sebe, ale také za všechny trpící duše, vtělené i nevtělené, za své přátele i nepřátele, známé i neznámé, za všechny, kteří prosí nás o pomoc. Smiluj se nad nimi a požehnej jim.

Jez, abys mohl žít, bez labužnictví, které vede člověka k tomu, aby mohl žít jen proto, aby mohl jíst.

Častěji se umírá následkem přejídání nebo na nesprávné stravování, než následkem nedostatku chleba.

Nestřídmost jedněch zapříčiňuje nedostatek na stole druhých.

Pokrm je požehnáním pro tělesnou existenci, ale zdlouhavé chody a výstřední stolování představují neospravedlnitelnou vášeň či nebezpečnou nectnost.

Používej stravu moudře a střídmě, abys dlouho žil s ideálním zdravím.

Joanna de Angelis, Šťastný život.