Kdo byla Joanna de Ângelis

V době Ježíšově žila v Římě pod jménem Joana de Cusa jako manželka správce Antipase, který neměl zájem o duchovní pokrok a nepřijal učení Mistra. Pro nepochopení jejího manžela jí Ježíš poradil, aby Ho následovala z jisté vzdálenosti. Roku 68 po K. Byla upálena se synem a více než 500 Křesťany. Plameny velikého ohně bylo osvětleno celé město.

Žila též v době sv. Františka z Assisi.

V roce 1651 se znovuzrodila v San Miguel Nepantla v Mexiku se jménem Juana de Asbaje y Remirez de Santillana. Po vstupu do kláštera obdržela jméno Soror Juana Inez de la Cruz.

Ve své poslední reinkarnaci žila ve městě Salvádor ve státě Bahia v Brazílii, kde se narodila 11. prosince 1761. Ve věku 21 let vstoupila do kláštera Lapa a obdržela jméno Joanna Angélica de Jesus. V roce 1815 se pro své zásluhy stala abatyší. Byla usmrcena, když hájila klášter.

V duchovním světě pracuje pro pokrok lidstva. Stala se duchovní vůdkyní média Divalda Pereiry Franca, jehož prostřednictvím již napsala mnoho krásných knih se vznešenými a tomuto světu prospěšnými tématy.

Ego a Já

Jeden z nejobtížněji vedených bojů se odehrává ve tvém nitru.

Nikdo ho nevidí, neaplauduje mu a ani ho nekritizuje.

Je tvůj. Vítězství či prohra bude v tichosti náležet tobě.

Žádná vnější pomoc nebude schopna přispět k tvému úspěchu, ani jiné okolnosti tě nemohou oslabit.

*

Nepřátelé a přátelé přebývají ve tvém niterním domě a ty je znáš.

Doprovází tě od dob, kdy jsi se s nimi seznámil, také i tehdy, když si umíníš je ignorovat.

Oni tě vedou k vítězstvím a úpadkům, k hrdinným skutkům a zbabělým útěkům, pozvedají tě ke hvězdám či učiní otrokem iluzí.

*

Jsou řízeny jednotlivě tvým Egem a tvým Já.

První řídí uvolněné vášně, které tvoří království domýšlivého a slepého egoizmu, jenž pomate a poníží.

Je dědictvím zvířecího primitivizmu, tedy nechat se vést největším nepřítelem svého Já.

Já je tvá kosmická individualita, dědictví Boží lásky, která tě pohání k emocím lásky a osvobození.

Je vnitřním sluncem, plamenem v kouři ega, jež čeká na rozptýlení tohoto kouře, aby nakonec mohlo zářit čistotou.

*

Ego potírá a snaží se zadusit Já.

Já je excelentní osvoboditel od Ega.

*

Mimo přetvářky, jež je jeho strategicky válčící zločinnost, ego lže, pomlouvá, pobízí k smyslnosti, podporuje ziskuchtivost, zapříčiňuje nenávist, závist, pracuje ve prospěch pošetilosti.

Osvobozené Já miluje, odpouští, zříká se, je pokorné a bez přestání slouží.

Nikdy nechytračí ani nepředstírá své vyšší cíle.

*

Ego ohrožuje mír, ukájí se v marnostech, při neustálém hledání nespravedlivého opanování.

Já podněcuje harmonii, vzdává se majetku s vědomím, že je pramenem sebe sama, a ne vlastníkem ozdob bez skutečné hodnoty.

*

César kultivoval ego, byl nesen k hrobu s poctami, které zůstaly vně, dál pokračoval sám tak jak i žil.

Ježíš rozvinul Božské Já, kterým pronikl lidství a položený na kříž, oloupený o vše, pokračoval s rozepjatými pažemi a žehnal všem, kteří Ho až doposud hledají.

Lidské Ego musí uvolnit své místo kosmickému Já, nevyčerpatelnému prameni lásky a míru.

Neustávej v boji, ani se neobávej potyček.

 

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“

Chvíle rozjímání

Moderní život, bohatý na zábavu, avšak chudý duchovně, strhává člověka k povrchnostem, ke hře citů, na úkor harmonie, která by mu měla skýtat příležitost k jiným užitečnějším realizacím a bez které se bortí všechny jeho aktivity, které jsou pomíjivé při své zdánlivé realitě.

Jako příboj bouří na pobřežích světa davy zmatených, hned následováni deprimovanými, což ukazuje na úpadek eticko-morálních hodnot doby a technických vymožeností, jež neuspokojují lidskou bytost.

Úpadek a absurdita vládnou volně po boku nestydaté korupce všech odstínů, bojují proti ušlechtilým myšlenkám, proti spravedlnosti a harmonii života.

Nedůvěra člověka v člověka a šílená lhostejnost k zítřku zaujímá obrovský prostor, vrhá individuum do zřetelného proudu zoufalství, který postupně roste a ohrožuje vzestupnou tendencí kulturu, civilizaci, rodinu, manželství a lásku.

Je pravdou že za temné noci se objevují jako jasné hvězdy vznešené bytosti, aby zmírnily tragickou tmu a ukázaly, že láska je nezničitelná a že dobro nebude nikdy udušeno v hustých smyčkách  zla.

Jsou světlem, tvoří přístavy útočišť a současně se stávají kompasy, které ukazují směr, vyzývají velký počet jednotlivců k okamžité změně mentálního a morálního chování.

Vtělují se na zemi, jejich hlasy vyzývají k rozumnému chování, k zamyšlení a ukazují nádheru míru a dobra, které očekává ty, kteří se jím nechají prostoupit.

Již není jiné alternativy:

Mír či zoufalství!

Intuicí a logikou člověk cítí, že mu je předurčena velikost, ke které směřuje..

Aktuální překážky, které překoná s trochou námahy a statečností, jsou mu velkou výzvou.

 

Z knihy „Chvíle rozjímání“ od Joanny de Angelis, se psano médiem Divaldem Francem