První povinností každého lidského tvora, prvním činem, kterým musí označovat svůj návrat k aktivnímu a každodennímu životu, je modlitba. Modlíte se téměř všichni. Avšak jak málo lidí se umí modlit správně. Pána nezajímají věty mechanicky a ze zvyku odříkávané, které  vás tíží jako povinnost. Modlitba spiritisty, křesťana, ať již náleží kamkoliv, musí začít ihned, jakmile započne život na Zemi v těle a začne mluvit. Pak se musí učit pokorně se pozvednout z hlubiny svého srdce k nohám Božího Majestátu, ve vděčnosti za dobrodiní, kterých se mu dostalo; za uplynulou noc, ve které mu bylo dovoleno, i když bez jeho vědomí, vrátit se ke svým přátelům a vůdcům, aby ve styku s nimi načerpal více síly a vytrvalosti. V modlitbě musíme uznávat svou slabost, prosit o podporu, shovívavost a laskavost. Modlitba musí tryskat z hlubiny srdce, aby se duše mohla vznést ke svému Tvůrci a proměniti se jako Ježíš na hoře, aby tam mohla přijít světlá a zářící láskou a nadějí.

Vaše modlitba musí obsahovat prosbu milosti, kterou potřebujete. Bylo by zbytečné, prosit Pána, aby zkrátil vaše zkoušky a dal vám radost a bohatství. Proste o hodnotnější statky, jako je trpělivost, odevzdanost a víra. Nehovořte jako někteří: Nemá cenu se modlit, stejně mě Bůh neposlouchá.

Co žádáte nejčastěji od Boha? Žádali jste již někdy své mravní zdokonalení? Jistě zřídka kdy! Nejčastěji prosíte o úspěch ve svých světských záležitostech, a když se vám nedaří, pak křičíte: Bůh se o mne nestará, jinak by nedopustil tolik nespravedlnosti. Nevděčníci! Kdybyste šli až na dno svého svědomí, pak byste tam našli pramen svých nesnází, na které si naříkáte. Proste především o své polepšení a uvidíte, jaký proud požehnání a útěchy se na vás vylije.

Máte se modlit neustále! K tomu však není zapotřebí, abyste byli stále ve své modlitebně, nebo klečeli na veřejných místech. Denní modlitba je vaší povinností, ať už děláte cokoliv. Což není činem lásky k Pánu pomoci bratrovi v jeho potřebách mravních i tělesných? Což není činem vděčnosti  pozvednout svou  mysl k Němu, když se vám něco podaří, když se vyhnete nějaké nehodě nebo nějaké mrzutosti? Řekněte si v myšlenkách: „Buď oslaven, můj  Otče!“ Což není činem pokání pokořit se před svrchovaným soudcem, když cítíte, že jste zhřešili? Pak alespoň v letmé myšlence zaleťte k němu: „Odpusť mi Bože dobrý, protože jsem zhřešil!“ ( pýchou, sobectvím nebo  nedostatkem milosrdenství). „Dej mi sílu, abych opět nepadl, a odvahu, abych vyrovnal svůj omyl.“  To vše jsou modlitby.

Jsou zcela nezávislé od hodin ranních a večerních. Jak vidíte, modlit se můžete kdykoliv a kdekoliv, aniž byste přerušovali svou práci. Naopak, modlitba ji posvěcuje. Buďte přesvědčeni o tom, že i jediná z těchto myšlenek, které vycházejí ze srdce, je příznivěji přijímána nebeským Otcem, než dlouhé modlitby vyslovované ze zvyku a často bez určité příčiny, ke kterým vás obvyklá hodina automaticky nutí.  (V. Monod. Bordeaux, 1862.)