Stejně bychom mohli posuzovat duše, které jsou v pozemském životě mentálně postižené. Tyto bytosti si nejsou vědomy ani dobra ani zla, ale pak nejsou odpovědné za své konání. Mohl by Bůh, který je absolutně dobrý a spravedlivý, stvořit takovéto „bídné” duše, odsouzené k bídné existenci bez „varování”? Avšak jestliže předpokládáme, že duše těchto mentálně postižených bytostí jsou trestané neschopností vyjádřit své myšlení nebo nelogickým a nekoordinovaným chováním, v hlubokém rozporu s chováním „normálním”, pak existence takovýchto bytostí by nebyla v souladu s Božskou spravedlivostí.

Během úspěšných inkarnací se duše postupně zbavuje svých přestupků. Jestliže duše již tak pokročila svojí „duchovní aktivitou”, může se eventuálně přiblížit ke konci své fyzické existence. Potom zůstává čistou duší, neboli andělem a těší se z čistého duchovního života a je bez poskvrny na celou věčnost.