Svazky krve nenastolí vždy svazky duchovní (mezi Duchy). Tělo pochází z těla, ale Duch nepochází z Ducha, protože Duch již existoval, než se vytvořilo tělo. Otec netvoří Ducha svému dítěti, dodává mu pouze tělesný šat (tělesné znaky). Ale musí pomáhat jeho rozumovému a mravnímu růstu, aby jeho dítě mohlo  postupovat. Duchové, kteří se rodí do stejné rodiny, především u blízkých příbuzných, jsou si nejčastěji navzájem sympatičtí. Duchové jsou spojeni dřívějšími vztahy, které se projevují sklony mezi těmito Duchy během pozemského života. Avšak také se může stát, že tito Duchové jsou si zcela cizí a jsou spojeni antipatií z minulosti, která se projevuje v pozemském soupeření, a která je pro ně zkouškou. Skutečná pojítka rodiny nejsou tedy příbuzenská, ale pojítka sympatií a společného myšlení, které spojuje Duchy před, během i po vtělení na Zemi. Z toho vyplíva, že dvě bytosti různých rodičů mohou být spíše bratry Duchem, než kdyby byli bratry jedné krve. Mohou přitáhnout jeden druhého, mohou se hledat a pak harmonicky spolu žít, zatímco dva bratři stejné krve se mohou vzájemně odpuzovat, jak to také často vidíme kolem sebe. To je morální problém, který může vyřešit pouze Spiritismus prostřednictvím nauky o reinkarnaci (znovuzrozování).

Jsou dva druhy rodin:  Rodiny podle duchovních pojítek a rodiny podle pojítek tělesných. První jsou trvalé, posilují se očišťováním a jsou věčné ve světě Duchů přes mnohá putování duše. Druhé se snadno ruší, podobně jako hmota, plynutím času vyhasínají a často se morálně rozcházejí již  během pozemského života. To chtěl Ježíš učinit srozumitelným, když pravil svým učedníkům: Hle, matka má a bratři moji, to je moje rodina podle pojítek Ducha, protože kdo činí vůli Otce mého, který je v nebesích, je mým bratrem, mou sestrou a mou matkou.

Nepřátelství jeho bratří je jasně vyjádřeno ve zprávě u Marka, protože jak praví, přišli ho chytit pod záminkou, že se zbláznil. Při zmínce o jejich příchodu, Ježíš, věda, jaké mají úmysly, mínil všechno samozřejmě jen z duchovního hlediska, když o svých učednících takto hovořil: “Zde jsou moji praví bratři”. Protože jeho matka byla s jeho bratry, zevšeobecnil svou nauku lapidárně. To však nikterak neukazuje, že chtěl říci, že jeho tělesná matka pro něho nic neznamená jakožto Duch, nebo že je k ní lhostejný. Jeho chování za jiných okolností dostatečně prokázalo opak.

Allan Kardec z knihy Evangelium dle spiritismu (Kapitola XIV)