Poněvadž lidé jsou na Zemi za účelem odpykání si svých trestů, Bůh jako dobrý otec je tady neponechá bez ochrany. Za prvé každý člověk má svého ochranného ducha, anděla strážného, který ho hlídá a snaží se ho vést správnou cestou. Dále na Zemi jsou duchové se zvláštním posláním, duchové vyšší, kteří se občas rodí, aby lidi poučili prostřednictvím svých morálních vlastností a schopností, aby tak pomohli duchovnímu pokroku na Zemi. Navzdory tomu, že všichni máme zakotveny Boží zákony ve svém vědomí (i svědomí), Bůh je ještě formuloval i „zřetelnějším způsobem”. Prvního poslal Mojžíše. Ale Mojžíšovy zákony byly vhodné pro lidi jeho doby. Mluvil pouze o životě na Zemi a o dočasných trestech a odměnách. Dále přišel Kristus, který doplnil Mojžíšovy zákony na vyšší morální úroveň: o pluralitě existencí (Mat. 18.10, Jan 3.2) duchovního života, o morálních trestech a odměnách. Mojžíš usměrňoval lidi strachem, Ježíš Kristus láskou a lidskostí, resp. milosrdenstvím.