Zákony, které řídí přírodu jsou ustavičnou výzvou člověku, který umí bádat a touží po vývoji.
Jakýkoliv přestupek ve vztahu k svrchovaným zákonům přírody zapříčiní vadu, která naléhá na nutnost opravy.
Těmto zákonům nikdo neunikne.
Každá bytost jedná dle své přirozenosti, svých duchovních hodnot. Tyto mu ustanovují povinnost osvobodit se od negativ, od primitivizmu, které ho podněcují k projevu smyslností různého druhu a vedou k započetí nových poznatků v souladu s božstvím, které v něm dřímá.
Toto mu skýtá příležitost nabývání moudrosti a tříbení charakteru.
Jedna z úspěšných metod pro toužícího po obnově je poznání, které osvobozuje od neznalosti, strachu, egoismu a od lakomství.
Bezprostředním krokem k obnově je čin dobra, plnění povinností, které zušlechťují i když se jeví obyčejně a bezvýznamně. Činit dobro bez vměšování se do života a povinnosti bližního, aby se tak nepromítla osobnost toho, který pomáhá, nepodnítila jeho pýcha a nebo netrpělivost k životu.
Je lepší, aby tě odchod ze života zastihl při plnění povinnosti, než líného a frivolního v
existenci plné přepychu.
Zvyk sloužit podpoří tvé morální hodnoty, ačkoliv často děláš to, co nechceš a nestihneš
realizovat to, po čem toužíš.
To je přirozené, a má svůj původ v jiných tělesných existencích, kde se nahromadily negativní podmínky, které musíš odstranit.
Popudy, nerespektování zákonů, které nazýváš pokušením, se podobají mraku, který zastínil slunce, či kouři, který vychází z plamene.
Zajisté, jak slunce tak i oheň přemohou vyvstalé překážky svou vnitřní sílou, která tvoří jejich základ.
Tak též tvá smělost a intenzita tvých ušlechtilých tužeb přemohou tyto popudy, tvé nepřátele a otevřou ti pole k uskutečnění více obšťastňujících činů.
Apoštol Pavel navzdory své vysoké oduševnělosti, trpěl nesčetným pokušením dělat něco co nechtěl, i když se snažil, ne vždy dokázal to, co si přál.
Vytrval a vybízel se, až se ovládl takovou formou, že přestal být sám sebou, aby v něm mohl žít Kristus.
Joanna de Ângelis/Divaldo Franco, z knihy „Chvíle rozjímání“