Duchovní život je život normálního ducha. Fyzický život je pomíjivý, dočasný, ne více než okamžik věčnosti.

Během fyzických intervalů duchové „putují”. Není stanovena žádná pevná doba putování mezi těmito intervaly. V této době může být duch šťastný nebo nešťastný, což záleží na tom, v jakém morálním stavu duch přišel z posledního zrození. Nyní má možnost studovat činitele, kteří budou urychlovat nebo zpožďovat jeho pokrok; na základě těchto úvah duch provede rozhodnutí, jaké bude jeho příští zrození a zvolí si takové životní úkoly, které jsou jednak nejvýhodnější k odčinění přestupků, resp. trest,ů jednak směřují k nejlepší metodě pokroku.

Zločinné duše jsou trestány morálním utrpením v duchovním světě a fyzickým po zrození. Všechny postihy jsou v důsledku pádu, tj. v důsledku porušení Božích zákonů. Tudíž utrpení je současně usmířením minulosti a zkouškou pro budoucnost. Tímto způsobem ti, kteří byli hrdi, budou pokořeni, budou trpět v životě ponížení; tyran, vládce bude sluhou – zlí a bohatí lidé budou žít v bídě.

Jsou i světy vhodné k pokroku individuálních duší. Podmínky fyzického života na těchto světech se mění v širokých mezích. Čím méně je duše pokročilá, tím těžší a hrubší tělo obdrží. Když se stává duše čistější, pak pokročí na svět, který je morálně i ma­teriálně na vyšší úrovni. Naše Země je vzhledem k ostatním obývaným planetám na poměrně nízké úrovni.