Jsou lidé, kteří pod záminkou hledání duševního míru doslovně „ nenávidí svět,“ oddají se životu odmítáním všeho a všech, formou fanatického asketismu, dalekého od logiky a zdravého rozumu.

Někteří, i když si zaslouží náš respekt za námahu a snahu, nejsou nic víc než psychopati, kteří se oddávají  „útěku“ pod záminkami, které se jim stanou základem.

Chtějí dosáhnout spirituálního štěstí na úkor tělesného trýznění a věří že odříkáním a osamělostí docílí smrt ega.

Vytýčí si nečinnost coby životní cíl, oddají se jí a očekávají dosažení míru zahálkou, což znamená být lhostejný ke svému vývoji a tím i bránit bytosti projevit se.

Duch se reinkarnuje za účelem evoluce, nikdy však stagnace.

Reinkarnace, to je proces iluminace prací a morální transformace.

Znovuzrození znamená možnost růstu láskou a moudrostí.

Kdo se izoluje, přivlastňuje si negovat život, opovrhovat Bohem, ačkoliv se ospravedlňuje tvrzením, že Ho hledá.

Ve všem stvořeném znějí jednotně rytmizované melodie činů, které podněcují evoluci a též pohyb, zodpovědný za řád v universu.

Nečinnost je stojatá voda, která skrývá jedovaté smrtící výpary.

Ve slavném dialogu Krišny s Arjunem odpoví blahoslavený mladému princi z rodu Pandava na otázku smyslu jednání v souladu se spisem Bhagavad-Gita toto:

“–Je zbytečný a neslušný život člověka v tomto světě činů, jež se snaží zdržet se činů, vychutnává ovoce aktivního života, nespolupracuje, naopak vede zahálečný život. Ten, který využívá každým okamžikem svého života koloběhu, nepřiloží ruku k činu aby pomohl pohybu koloběhu, je parazitem, je zlodějem, který bere bez toho, aby dal něco výměnou.”

A pokračuje:

“– Moudrý je proto ten, který plní dobře své povinnosti, vykonává díla, která mají být uskutečněná na světě, zříká se jejich ovoce, koncentruje se na poznání reálného Já.”

Ježíš, excelentní Mistr, žil, pracoval, zdůrazňoval hodnotu činnosti, coby cesty povznesení a míru.

Na toto téma, Allan Kardec ustanovil trojici z práce, solidarity a tolerance a doplnil že pouze dobročinnost spasí, je-li činem lásky ve službě člověka a lidstva.

Joanna de Ângelis/Divaldo Franco,  z knihy „Chvíle rozjímání“